VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Martin Škoda: 'Láska prochází žaludkem. O tom nepochybujte'

Hradec Králové, Soběslav - Rozhovor týdne s osmnáctiletým autorem knihy Škoda nevařit, oceněné na letošním světovém veletrhu kuchařských knih v Paříži, vedla Ivana Fričová.

25.3.2013
SDÍLEJ:

Martin Škoda se svou knihou.Foto: archiv autora

Vařit začal v osmi nebo v devíti  letech. V sedmnácti, při studiu na Biskupském gymnáziu J. N. Neumanna v Českých Budějovicích, napsal kuchařku nazvanou Škoda nevařit. Rázem se z ní stal hit současného knižního trhu a před měsícem se stala třetí nejlepší kuchařkou na světě v kategorii debutů na prestižním pařížském veletrhu Gourmand World Cookbook Awards.

Do knížky Škoda nevařit jsem se zamilovala na první začtení. Mám ji v kuchyni na lince, už trochu umaštěnou, a vím, že mě nikdy nezklame. Všechny recepty jsou voňavé, skvělé, čiší z nich radost a vášeň: to je přitažlivá kombinace. Fakt, že ji napsal (a na zahradě soběslavského domu svých rodičů nafotil) sedmnáctiletý kluk, mi přišel jako dost dobrý důvod k rozhovoru.

Na co jste myslel, když jste si 
v únoru jel do Paříže pro cenu?
Na nic konkrétního, hlavu jsem měl čistou a byl jsem naprosto spokojený, nicméně ještě teď jsem z toho překvapený a zároveň mám obrovskou radost, protože dostat se do finále v konkurenci stovek knih z celého světa je pro mě jako kuchaře-amatéra až snový úspěch. Přesto jsem stále na začátku, mám se kam posouvat.

Co všechno jste dnes vařil a jedl?
Je chvíli po obědě, takže jsem toho zase tolik nestihl, ale k snídani jsem měl domácí 
muffiny a k obědu salát ze sezonní zeleniny s jogurtem 
a maso.

Je vám osmnáct, ale ve vaření nejste žádný začátečník. Byl to opravdu Jamie Oliver, který vás
v osmi letech inspiroval, nebo vám prostě jídlo, které jste dostával, nechutnalo? Říká se totiž, že nejrychleji se naučí dobře vařit „mlsné jazyky".
Mě doma krmili dobře. Pohled na Jamieho Olivera byl pro mě  skutečně zásadní inspirací. To, co ve svých pořadech předváděl, jak o jídle mluvil a jak k němu přistupoval, mě prostě ohromilo.

Jaká jídla se vám vybavují z dětství?
Je jich spousta, protože já jsem nikdy nebyl moc vybíravý a nedělalo mi problém zkoušet nové věci. Miloval jsem třeba saláty ze zahrady nebo těstoviny. Ale pochutnal jsem si i na typických českých jídlech.

Jak se k vašim kuchařským začátkům v osmi letech stavěla rodina?
Upřímně si ty začátky zase tolik nepamatuji, už je to totiž nějaká doba a já tehdy určitě nepřemýšlel o tom, že bych za pár let mohl být tam, kde jsem. Byl to pro mě jen koníček, kterému jsem se věnoval ve volných chvílích. Rodina mě vždy podporovala a byla mojí základní oporou. A to se nezměnilo doteď.

Vím, že nechodíte do školní jídelny. Jaké zážitky vás odtud vyhnaly?
Jsou to asi čtyři roky zpátky, tehdy jsem se pokoušel dělat malou kampaň za zlepšení právě školního stravování na naší škole. I když byla částečně úspěšná, do jídelny jsem chodit přestal. Nejvíc mě štvala nevyváženost některých obědů 
a hlavně celková skladba jídelníčku, která byla postavená na dost nezdravých jídlech a nesmyslných kombinacích. Nechápu, jak se může na jednom talíři octnout třeba houskový knedlík a brambory nebo rýže a těstoviny. To jsou zabijácké kombinace.

Zkoušel jste někdy školním kuchařkám mluvit do řemesla 
a obrátit je na svoji víru?
Jak jsem říkal, jeden pokus byl. Bohužel můj věk a jejich částečná nepokora tomu moc nepomohly. Pár věcí se opravdu změnilo, začaly se třeba psát srozumitelné jídelníčky a na chvíli se zlepšila i kvalita obědů. Hlavní problém byl však 
v tom, že většina kuchařek, které se v kuchyni pohybovaly, neměla chuť dělat nějaké změny. Byla to pro ně jen práce, žádná láska. A to se vždycky pozná.

Miluju vaši kuchařku, je plná skvělého jídla: poctivého, žádné náhražky a zkratky, vychází 
z kvalitních surovin. A je taky velmi moderní a sálá z ní radost. Kdy jste vlastně začal tvořit vlastní recepty nebo variace?
Moc mě těší, že se vám knížka líbí. Proto jsem ji taky psal –  aby přinesla radost a třeba taky nový pohled na vaření. Příprava jídla nemusí mít jen podobu úmorné práce mezi horami nádobí. Může to být i příjemný relax s dobrým výsledkem. Vařil jsem podle svého od začátku. Nikdy jsem žádné recepty nekopíroval. Existují postupy 
a přísady, třeba u paelly, risotta a podobně, které se nemění. Zbytek je ovšem věc fantazie, chuti, experimentů. Snažil jsem se různé nápady přetvořit v realitu nebo zavedené recepty udělat svým stylem. Stále se dají různé věci nově upravovat a staré osvědčené recepty udělat modernější formou.

Řekla bych, že ve svých osmnácti letech jste se svou vášní  pro vaření spíš výjimkou.
Asi ano. Většina mladých se mnohem více zajímá o jiné věci, čímž nechci říct, že by to bylo špatně – i já mám spoustu dalších zájmů. Snažím se jen zlepšit vědomí toho, že není jedno, co jíme. Měli bychom o tom přemýšlet, protože právě tohle má a bude mít vliv na náš život, zdraví, kondici… Naštěstí můžu říct, že se mi to v rámci možností snad daří celkem dobře. Zájem lidí v mém okolí 
o jídlo se dost zvednul.

Říká se o nás, že jsme popelnicí Evropy, je nám jedno, co jíme, hlavně že toho je hodně. Které 
z těch českých stravovacích zvyklostí vám vadí nejvíc?
Bohužel je tomu do značné míry přesně tak, jak říkáte. Často se k nám dováží věci, které se jinde neprodaly, nebo by ani neměly šanci se prodat. Kvalitní maso posíláme ve velké míře do ciziny a sami si vykupujeme to méně kvalitní 
z Polska. Celý ten koloběh je mírně postavený na hlavu. Myslím si, že bychom měli více dbát na to, abychom jedli více lokálně, protože tím podpoříme zdejší produkci a navíc ve výsledku máme šanci i ušetřit. Stále jsme ještě na začátku a je pro nás podstatnější, aby byl košík plný klidně špatných věcí, než aby byl plný jen z jedné poloviny, ale my se i tak dobře najedli a ještě udělali něco dobrého pro naše zdraví a celkový vývoj.

Hodně lidí u nás špatně jí proto, že mají opravdu bídné příjmy. Máte nějakou představu o tom, jak jíst dobře a zdravě za málo peněz?
Nějakou představu mám 
a snažím se ji stále rozvíjet. Jednou z mých hlavních myšlenek je právě ukázat lidem kvalitní jídla z malého množství surovin, tak, aby je zvládli 
a byli spokojení. Právě na toto téma jsem zaměřil i jednu kapitolu v mé knize. Podle mě jde hlavně o to, abychom opravdu více začali přemýšlet o tom, co jíme a co kupujeme. Nedávno jsem například dělal tříchodové menu asi pro sedmdesát lidí a náklady na něj byly zhruba tři tisíce tři sta korun, tedy necelých padesát korun na člověka. Přitom jsem ho udělal jen 
z kvalitních věcí a řekl bych, 
že všichni byli docela spokojení.

Jak vypadá tříchodové menu za padesát korun?
Byla to krémová polévka 
z červené řepy, pomalu dušené hovězí maso na víně a grilovaná jablka.

Hodně cestujete: jezdíte na školní výměnné jazykové pobyty do Španělska, cestoval jste za bratrem do Kanady, vaše láska je Londýn. Které z gastronomických zážitků v cizině patří k vašim největším?
Jakmile mám možnost někam do ciziny vyjet, neváhám! Cestování beru  jako obrovský zdroj inspirace . Ať už se to týká gastronomie nebo celého způsobu žití. Pokud jde o kulturní zvyklosti, tak se mi moc líbil přístup Španělů – mladých i starých. Je pro ně podstatnější někam si vyrazit s přáteli a pobavit se než mít obrovský dům či drahé auto.

Ve své kuchařce spojujete jídlo 
s muzikou. Moc se mi to líbí, protože muzika i jídlo jsou vlastně pocity, zážitky, nejde přece jen 
o dávku potravy. Cítíte to stejně?
Váš pohled sdílím, protože pro mě není důležitý jen výsledný produkt, ale už samotný proces přípravy a daná atmosféra. Když nedělám jídlo 
s chutí, většinou to nebude stát za nic. Pokud vyrazím najíst se někam ven, chci, abych se v daném místě cítil dobře, protože
i to má vliv na výsledný pocit.

Co myslíte – prochází láska žaludkem?
O tom nepochybujte. Věřím tomu a už se mi to párkrát potvrdilo. Myslím si, že dobré jídlo dokáže hodně zlepšit náladu 
a vůbec celkové rozpoložení.

Jaké menu byste stvořil pro svoji slečnu jako vyznání lásky?
Asi takové, o kterém bych věděl, že jí udělá radost, nebo třeba překvapí. Navíc v podobných situacích podle mě ani tolik nezáleží na tom, co uvaříte, ale že vůbec něco uvaříte. I když máte pravdu, u mě už to všichni berou trochu jinak. Myslím, že bych připravil třeba čerstvé plněné tortellini ve vývaru a domácí čokoládový pudink s amarettem.

Existují suroviny, které jste ještě v kuchyni neměl a hodláte je prozkoumat a najít k nim cestu?
Určitě. Existuje jich celá řada – a v naší oblasti jich ani spousta není dostupná. Chtěl bych postupně gastronomii poznávat komplexněji, a s tím je právě spojené i seznámení se 
s novými produkty. V nejbližší době bych chtěl vyzkoušet citrony z Mentonu, maso z iberijských prasat a banánové listy.

Chtěl byste v budoucnu proměnit svoji vášeň pro vaření a gastronomii v profesi?
O svém budoucím zaměstnání stále ještě konkrétní představy nemám. Vím celkem jistě, že bych se chtěl věnovat gastronomii nebo něčemu s ní spojenému, ale konkrétní stále nejsem.

Co budete dnes vařit?
Dneska asi už nic, protože mám na večer domluvený program, ale zítra se chystám dělat lasagne.

Vizitka

Martin Škoda vydal vlastní kuchařskou knihu.Datum narození: 25. 7. 1994

Bydliště: Soběslav

Rodina: To jsou moji rodiče Michal a Irena a dva bratři Filip a Jan.

Nejvyšší dosažené vzdělání: Studuji střední školu.

Kolika jazyky se domluvím: Třemi. Kromě češtiny také anglicky
a španělsky.

Koníčky: Gastronomie, hudba, architektura, fotografie, design, cestování, jazyky, umění.

Muzika, kterou mám vždycky 
s sebou: Záleží na tom, co mám zrovna v mobilu. Portishead to však jistí.

Můj nejmilejší film: Death man nebo třeba Drive.

Nikdy si nenechám ujít v televizi: Na televizi téměř nekoukám.

Nejlepší rada, kterou jsem dostal od rodičů:  Věř si a jdi za svým cílem.

Moje nejoblíbenější jídlo a pití: Každé nové, které poznám a zachutná mi.

Můj osvědčený způsob, jak se dostávám z blbé nálady: Špatnou náladu se snažím nemít, ale dobré jídlo, hudba nebo třeba přátelé pomůžou skoro vždy.

Nejkrásnější místa, která jsem 
v životě navštívil: Vše má něco do sebe a nějak na mě působí.

Kde vidím sám sebe za deset let: Konkrétní představu ještě nemám, ale určitě někde, kde mě to bude bavit a budu vědět, že můžu být nějak přínosný.

Osobnost, která mě nejvíc ovlivnila: Všichni ti, kteří své práci dají něco víc, než co se po nich žádá – kousek sebe samého!

Očima blízkých

Anna Kárníková, kamarádka:
„Jaký je Martin? Určitě přemýšlivý, čestný a spravedlivý. Zní to možná jako z knihy,  ale tak tomu opravdu je. Jedinou jeho „nevýhodou" je, že je na svůj věk příliš rozumově vyspělý. To neznamená, že by se neuměl bavit, nebo by s ním nebyla legrace a neměl smysl pro humor, naopak. Jen se nehrne do návštěv diskoték, ale raději si zajde na dobrý koncert a často taky zachrání své stejně staré kamarády a spolužáky před řadou nesmyslů, které by zbytečně bez rozmyslu udělali. Přesto je společenský a rychle se seznamuje, lidé ho mají rádi. Já osobně ho mám ráda proto, že dokáže pochopit všechny problémy, kdykoliv pomůže a navíc je to skvělý společník, s kterým se nikdy nenudím a vždycky si máme co říct. Navíc je i můj zdroj dobré hudby a informací o vernisážích nových a zajímavých výstav. V neposlední řadě také skvěle vaří, nejlepší je od něj dýňová polévka. Známe se sice teprve asi tři roky, ale nezpozorovala jsem u něj žádnou změnu v chování od vydání jeho úspěšné knihy. Naopak o ní promlouval v tichosti a musela jsem sama vyzvídat. Myslím si, že je velice skromný na to, co se mu v jeho věku podařilo – a to se opravdu každému nepovede! Doufám, že to není konec jeho úspěchů, protože má mnoho nápadů a moc mu přeji, aby nás ještě něčím překvapil. Co mne na něm ale mrzí: nikdy se  mnou  nezajde na pořádné nekvalitní jídlo!"

Michal Škoda, otec:
„Martin odmalička rád jedl a byl takový –  v dobrém smyslu –  požitkář. A když poprvé v televizi uviděl Jamieho Olivera, tak se v něm opravdu cosi pohnulo a začal se pomalu cpát do kuchyně.  V době přípravy kuchařky vařil téměř každý den a někdy od rána do večera. V současné době vzhledem k tomu, že dojíždí desítky kilometrů do školy a má spoustu dalších aktivit kolem knihy, tak vaří o něco méně. Ale jak je chvilička, tak je v kuchyni a pořád vymýšlí, studuje a pátrá po nových možnostech, co a jak udělat. Vaří opravdu moc dobře, je pro mě těžké vybrat jen jedno nejoblíbenější jídlo… Nejím moc masa, ale třeba jeho cibulačka a pečená ryba s krustou ze sušených rajčat jsou opravdu luxusní. A musím upřímně říci, že vaří stále lépe. Jestli si gastronomii jednou vybere jako povolání, to vůbec neřeším. Pro mne je nejdůležitější, že Martin i jeho bráchové Filip a Honza jsou všichni skvělí kluci, úplně bezproblémoví, a byl bych rád, aby dělali práci, která je bude těšit, bavit. Záleží jen na nich, co si vyberou. Zda to bude u Martina gastronomie, nevím, neboť má potenciál i jinde, ale vzhledem k tomu, jak má v této oblasti našlápnuto, tak bych se už asi divil, kdyby se jí nějakým způsobem nevěnoval."

Za týden bude Velikonoční pondělí, noviny s rozhovorem týdne tedy nevyjdou. V pondělí 8. dubna vám přineseme rozhovor s biketrialistou Petrem Krausem.

Autor: Ivana Fričová

25.3.2013 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Mistrovství Evropy v karate v Hradci Králové.

Úspěch. Šampionát v karate bude v Hradci

Lékařská fakulty Univerzity Karlovy v Hradci Králové - ilustrační foto.

Mladí vědci ukáží své znalosti při mezinárodní konferenci

Případ dětské pornografie se vrátil do Hradce. Obžalovaný chce jiného soudce

Hradec Králové - Případ výroby dětské pornografie se vrátil ke Krajskému soudu v Hradci Králové. Obžalovaný Pavel Rohel přišel k jednání se složkou obvinění směřujících na státního zástupce, soudce i soudní znalce, kteří ho prý křivě obvinili.

Zastoupil Rybára. Konečně výhra, raduje se Pavelka

Hradec Králové - Sedmička je šťastné číslo, říká se. V případě Jaroslava Pavelky, gólmana hokejového Hradce, to platí. V sedmém extraligovém zápase si zapsal první vítězství. V úterý přispěl ve 24. kole soutěže k výhře Mountfieldu ve Vítkovicích 6:3.

Odešel malíř, textař a filozof Milan Langer

Hradec Králové - „Kdo měl oči a mysl otevřenou, tak se od Milana hodně dozvěděl a naučil,“ řekl o v pondělí zesnulém malíři, performerovi, básníkovi, textaři a filozofovi Milanu Langerovi (73) jeho přítel - historik umění a výtvarník Petr Staněk, jehož tvorba Milana Langera ovlivnila natolik, že na ni psal dokonce svoji diplomovou práci.

Auta zdemoloval čelní střet

Dolní Přím - K hrozivě vypadající nehodě došlo ve středu krátce před půl sedmou ranní u obce Dolní Přím.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení

Vážení čtenáři,

náš web Deník.cz přechází kompletně pod zabezpečený protokol, který výrazně zlepší bezpečnost při procházení našich webů.

Z důvodu přechodu je nutné se znovu přihlásit k odběru upozornění na nejnovější zprávy - klikněte na tlačítko "Povolit", kterým si zajistíte odběr zpráv i do budoucna.

Děkujeme za pochopení.

POVOLIT