S vedoucí SLS Vysočina etnografkou Ilonou Vojancovou jsme si povídali o tradici, která zůstává v běhu staletí neměnná.

Dá se z historických pramenů zjistit, kam sahá začátek masopustní obchůzky?
Počátky obchůzek maskovaných postav na přelomu zimy a jara sahají do předkřesťanských dob. Je to pradávný obyčej, který má spojitost třeba i s rozpustilými bakchanáliemi. V projevech masek a charakteru obřadních obchůzek se objevují například prvky agrárního kultu, kultu plodnosti a ochranné magie. Masopustní obchůzky objevující se na různých místech Evropy mají zřejmě společný kulturní základ. První písemné zprávy z našeho prostředí o rozpustilém slavení konce masopustu máme ze 13. století.

Měnily se postupem času figury, které jsou součástí maškarního reje?
Na tomto místě bych asi měla zmínit skutečnost, že je třeba rozlišovat masopustní obchůzku v prostředí vesnice a maškarní (resp. karnevalový) průvod především v městském prostředí. Tradiční masopustní obchůzky na vesnicích měly ustálený průběh i podobu a charakter masek. V městském prostředí se masopustní průvody přibližovaly karnevalům a zde, vedle tradičních masek (např. postava masopustu, šašci aj.), se objevovaly další nové masky. Kostýmy těchto masek často reagovaly na různé události a změny ve společnosti. V současné době na území České republiky se často obnovují masopustní průvody, které se blíží spíše právě průvodům karnevalovým.

Obchůzka má daný scénář. Jaký?
Tradiční masopustní obchůzky na Hlinecku, které se staly součástí světového kulturního dědictví, mají ustálený průběh. V den konání obchůzky se masky a muzikanti shromáždí na domluveném místě, obvykle v sále hospody, a odsud společně vyjdou k domu starosty či starostky požádat o povolení. O povolení „vykonat tradiční masopustní obchůzku" žádá obřadně maska, která se nazývá strakatý nebo laufr. Starosta či starostka samozřejmě povolení udělí a obchůzka může začít. Masky zahájí obchůzku vesnicí, kde navštíví každý dům. U vstupu vždy požádají o dovolení, zda mohou „přijít, zahrát a zatancovat". Po svolení čtveřice masek zvaných turci před domem zatancuje obřadní kolečko. Obyvatelé domů masky pohostí a předají jim menší finanční obnos. Obchůzku zakončí „porážení kobyly". Maska kobyly je odsouzena za domněle spáchané přečiny a maska rasa „jí přetne žílu". Kobyla se svalí na zem, ostatní masky předstírají truchlení. Po chvilce dostane maska kobyly napít něčeho ostřejšího, vyskočí, hudba zahraje veselou písničku a propukne všeobecné veselí. Tak je naplněn i základní smysl tohoto obyčeje: symbolické ukončení obávané zimy a přivítání nového počátku jara a nového hospodářského roku.

Můžete popsat jednotlivé figury v průvodu?
Masopustní masky na Hlinecku se dělí do dvou skupin: na skupinu Červených (též Pěkných) maškar a na skupinu Černých (též Šeredných maškaru). K Červené maškaře patří masky laufra (strakatého), ženy a turků. Černou maškaru tvoří postavy rasa s kobylou, kramářů židů, kominíků a slaměných. V některých vesnicích ještě masky medvědáře a medvěda. Každá maska má svoji tradiční podobu a funkci. Ve většině vesnic se za masky převlékají pouze muži. Důvodem je původní význam konání masopustních obchůzek kult plodnosti. Představitelem plodivé síly byl pro naše předky muž.

V čem ještě je obchůzka na Hlinecku specifická?
Jedinečnost masopustních obchůzek na Hlinecku spočívá především v tom, že se po několik generací konají v téměř nezměněné podobě. Dodnes ji v žádné vesnici neprovádí nějaký folklorní soubor, ale masky oblékají obyvatelé z vlastního rozhodnutí a vlastního zájmu. Kostýmy masek také patří jejich nositelům, ti se také o ně starají. Obyvatelé vesnice také stále aktivně znají význam a poslání masek i celého obyčeje. I když dnes se většina obyvatel neživí zemědělstvím, dodržují rituály spojené s obchůzkou: válení se s maskami po zemi, tanec s některými maskami, trhání stébel slámy ze sukně masky slaměného …

Jak vznikla myšlenka nechat zapsat masopust na Hlinecku do seznamu UNESCO?
Naše pracoviště bylo v roce 2003 osloveno kolegy z Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici (NÚLK Strážnice), zda se domnívá, že v okolí existuje nějaký jev nemateriální lidové kultury, který by byl natolik jedinečný, že by se mohl ucházet o zařazení mezi významné světové památky. Vzhledem k tomu, že jsme se v našich výzkumech již několik let věnovaly masopustům na Hlinecku a byli jsme přesvědčeni o jeho jedinečnosti, zpracovali jsme základní odůvodnění. NÚLK Strážnice a Ministerstvo kultury ze zaslaných návrhů vybralo tři, jejichž kandidaturu Česká republika podpořila. Vedle masopustních obchůzek z Hlinecka to byly ještě tyto jevy: slovácký mužský tanec verbuňk a Jízda králů. Všechny tyto jevy již Česká republika na světovém seznamu UNESCO má. Je to velký úspěch.

Za tím stojí obrovské množství práce…
To je pravda. Přípravou nominačního návrhu Ministerstvo kultury pověřilo naše pracoviště SLS Vysočina, vydatně nám pomáhali kolegové z NÚLK Strážnice, protože měli zkušenost s úspěšným zápisem slováckého verbuňku. UNESCO zpracovalo podrobnou osnovu, podle níž musí být nominace zpracovány. Pro nás byla také velmi důležitá podpora starostů a obyvatel jednotlivých obcí, bez jejich pomoci by nominace nemohla být dokončena.

Jaké jsou výhody takového administrativního kroku? A naopak, je to v něčem nevýhodné?
K založení Seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva organizaci UNESCO vedlo zjištění, že každým dnem se z lidské společnosti vytratí povědomí a znalosti nějakého obyčeje, tradiční technologie, či folklorního jevu tradovaného pouze ústně tedy nemateriální doklady lidové kultury. Jevy, které byly po generace předávány přirozenou cestou přímým pozorováním, posloucháním apod. Cílem je upozornit představitele států na toto bohatství, které bývá upozaděno, přesvědčit státy, že i toto bohatství si vyžaduje ochranu a podporu. Stejně jako bohatství materiální, tedy například významné stavby či přírodní jevy. Česká republika tuto myšlenku přijala a zavázala se k tomu, že bude chránit a podporovat další existenci nemateriálních jevů lidové kultury. To je významná věc.

Kolik návštěvníků ročně navštíví stálou expozici masopustní obchůzky na Hlinecku?
V památkové rezervaci Betlém v Hlinsku jsme s pomocí Ministerstva kultury, Pardubického kraje, Města Hlinska, SDH Hlinsko Blatno, obecních úřadů vesnic Hamry, Studnice a Vortová vytvořili stálou expozici masopustních obchůzek a masek z Hlinecka. Návštěvníci tak mají možnost dozvědět se po celý rok podrobnosti o tomto obyčeji, prohlédnout si masky a z krátkého filmu poznat atmosféru vlastní obchůzky. Expozice je vytvořena i v anglickém jazyce. Ročně ji navštíví asi 3000 lidí. Věříme, že se tento počet bude zvyšovat. Expozici využíváme i pro pořádání speciálních programů pro školy.

Co bychom měli nyní jíst, abychom dodrželi zvyk našich předků?
Po celé masopustní období tedy letos od 7. ledna do 9. února bychom měli zapomenout na diety. Měli bychom si dopřávat dostatek masa, zabíjačkových dobrot a tučných jídel. K masopustu také patří koblihy, na Hlinecku se připravují i koblihy plněné mákem. Jsou vynikající. A naši předci si v masopustu dopřávali i nějaký ten alkohol.

Vy osobně držíte předvelikonoční půst?
Přiznám se, že nedržím. S blížícím se jarem však při vaření využívám čerstvých bylinek, které se postupně v přírodě objevují.