Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Zbytky komunismu bychom měli vnímat tak, že je potřeba zapomenout a to absolutně. Není to  období, na které by kdokoliv z bazálně myslících a soudných lidí měl být hrdý. Nemluvím o komunistech, kteří za republiku padli za války či si to odskákali v době normalizace. Myslím celé období po roce 48. Ale i v tomto období byli mezi touto partou  slušní, chytří a rozumní lidé, v podstatě mnohdy společensky znásilnění. Monumenty? Pryč a to okamžitě!

Tomáš Vymetálek, architekt:
Určité monumenty komunismu by se zachovat měly, aby nám připomínaly nedávnou historii. Nějaká zeď zasloužilých pracovníků u Koruny je ale v této době fakt nedůležitá. Místo o minulost bychom se teď měli starat o přítomnost a hlavně o budoucnost naší země. Protože evropští politici v čele s paní Merkelovou nám nijak nepomohou a místo toho předvádějí svoji neschopnost a naivitu řešit to, co se teď do Evropy na základě jejich pozvání z jihu valí. Koneckonců, něco podobného už tu v historii bohužel také bylo.

Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Tuto dobu jsem zažila pouze jako malá, takže nemůžu až tak hodnotit, ale třeba tank u Muzea si ještě pamatuji. Myslím si, že bychom si tyto časy měly připomínat, alespoň v nějaké minimalistické formě. Když už se nám to připomíná v podobě státních svátků a významných dat, tak alespoň nějaká hmotná podoba by v městě měla také zůstat. Je to přeci jen součást památkové historie.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Z každé minulé doby je nutné se poučit a tedy si ji připomínat. Jde o to jak. Bylo by vhodné proto vybírat momenty vystihující srozumitelně danou epochu a krátce je doplnit pro pochopení těch, kteří ji nezažili. Nesouhlasím s vystavováním soch takových osob, za které by se měl národ stydět.