Miroslav Antl: Drsné vraždy mám stále před očima

Nikdy si nebral servítky. V devadesátých letech posílal jako prokurátor vrahy a zločince za mříže, patřil mezi nejznámější státní zástupce. Vysloužil si přezdívku východočeský Cattani podle hrdiny italského seriálu Chobotnice o boji s mafií. Dnes se Miroslav Antl (65), senátor a krajský zastupitel, vymezuje po svém v politice. Po letech přiznává, že některé brutální případy, z nichž ty výjimečné popsal v knize Gaunery nemám rád, má stále před očima. „Nevymazal jsem je,“ říká.

V devadesátých letech jste vyšetřoval řadu brutálních trestných zločinů. Máte některé pořád před očima?
Tohle člověk nevymaže. Nejhorší je vždycky mrtvé dítě. I soudní lékaři, patologové tohle nepřekousnou. A pak když je tělo v krvi, devastace vnitřních orgánů, nebo útok na hlavu… To je drsný.

Jiří Štěpán: Ani tři hodiny tělocviku týdně by nestačily

Ostatní sporty

Jaký případ vás stále vnitřně pronásleduje?
Pro mě úplně nejdrsnější byl případ trojnásobného masového vraha Pavla Pecy, který v třiadevadesátém roce v Hradci Králové sekerou ubil rodinu. Nejprve zaútočil na devatenáctiletou dceru, poté na bývalou manželku, s níž stále žil v jedné domácnosti. Pak hodinu psal sebelítostný dopis s tím, že bude muset zabít i nejmladší čtrnáctiletou dceru, která se vracela z plavání, což také učinil. Následně rozsekané oběti posypal kopretinami, což k té krvi a těm ošklivým sečným ranám dodávalo ještě horší obraz. I po těch sedmadvaceti letech to, bohužel, vidím barevně. Navíc, jak jsem tehdy procházel místem činu, tak se mi to přehrává jako videofilm. A živé jsou i pocity. Tohle jsem nevymazal.

Vraha tehdy chytili hned, dostal díky vám doživotí a v roce 2012 ve vězení zemřel.
Za rychlé zadržení jsem policii vždy děkoval. Za to pro mě bylo horší se ovládnout. On navíc začal s tím, že je rád, že jsem to já, protože jsem jim kdysi přednášel jako hasičům. Ale nejvíc mě na něm štvala jeho sebelítost, že za všechno mohly ony, že ho vyprovokovaly. Pak se dlouho obhajoval, proč nedokázal spáchat sebevraždu, a tak se raději šel dorazit do hospody… Když zemřel ve vězení, tak jsem prohlásil, že Pavel Peca jako jeden z mála pochopil význam trestu odnětí svobody na doživotí a v kriminále zemřel.

U řady lidí by takové otřesné zážitky vyvolaly trauma. Jak se bráníte tomu, aby vás to vnitřně neroztrhalo?
Musíte se obklopit správnými lidmi a dívat se na krásné věci. Přečíst si krásnou knížku, podívat se na krásný film. Já měl to štěstí, že jsem hrál basket v klubu veteránů, kde byli bývalí ligoví baskeťáci. Mohl jsem se vypovídat, fyzicky jsem se vybil při hře. Držel mě sport, protože do rodiny tohle člověk přinést nemůže.

Někteří z vrahů už jsou dnes na svobodě. Potkal jste se s některými na ulici?
Někde jsem uvedl, že do kriminálu jsem dostal stovky lidí na tisíce let a na některé už jsem po výkonu jejich trestu narazil. I na ulici. Například se dvěma ze čtyř odsouzených, kteří dostali přes dvacet let za popravu. Byly to případy na Seči. Jeden a později i ten druhý v Pardubicích raději přešli na druhý chodník, protože slyšeli, že nemá cenu se dostat se mnou do konfliktu. Pak jsem jiného potkal v hospodě, ale ten člověk raději odešel pryč. A po turnaji v Ústí nad Orlicí, na to baskeťáci vzpomínají, se mi stalo, že si k nám ke stolu přišel chlapík. Já jsem zpozorněl, kluci taky, ale on mi jen přišel říct, že žije řádně. Já se ho zeptal kolik má dětí, tak tam po hospodě posháněl asi devět dětí, které ani nedokázal pojmenovat. Jen mi chtěl dokázat, že už žije pořádně.

Ohořelé tělo na Jičínsku může patřit bezdomovci. Kolují zvěsti, že šlo o vraždu

Požáry

Kromě klasických vražd způsobených v afektu jste řešil i vraždy na objednávku. K jakým praktikám se nyní uchýlil organizovaný zločin?
Pokud jde o domácí zabijačky, které byly, jsou a budou, tak jejich počet se nijak nevychyluje. Jsou podbarvené nějakým afektem. Nerozhoduje u nich intelekt ani společenské postavení. Zatímco organizovaný zločin od fyzických likvidací z devadesátých let přešel k psychické a existenční likvidaci. Na dotyčného člověka vymyslí pomluvu, vykonstruují příběh a za zneužití médií, které si v dnešní době kolikrát ani informace neověřují z více zdrojů, vše zveřejní. Manželku vyhodí z práce, děti trpí ve škole a odnese to celá rodina.

Může u nás organizovaný zločin dojít tak daleko, jako tomu bylo na Slovensku v případě vraždy investigativního novináře Jána Kuciaka?
Jsem přesvědčený, že u nás ne. Na Slovensku se děly podivné věci už před tím, kdy z okna vypadli podnikatelé a podobně. Spíš bych to viděl právě v té rovině znemožnění dotyčného člověka nějakou lstí. Například ho zdrogovat, chytit v autě. U nás platí, že negativní mediální boom a veřejné zhanobení málokdo unese. Navíc důvěra veřejnosti v média je neskutečně přehnaná.

Vy jste tlak médií i veřejnosti také zažil. Kvůli vaší dopravní nehodě spojené s alkoholem…
Ohledně dopravní nehody to schytávám pořád. Je to jediná věc, kterou mi v životě někdo může vyčíst. Je to už osmnáct let, ale vždycky před volbami se to někde objeví. Já jsem tehdy sám hned odešel z postu prvního náměstka policejního prezidenta. Tehdy jsem prohlásil, že jsem první a zároveň poslední, kdo to takhle řeší. Ostatní zaplatí pokutu, nebo jsou povýšeni, aby zmizeli z očí. Od té doby jsem viděl řadu závažnějších případů soudců, policistů, státních zástupců, politiků a jiných, kteří zůstali ve funkci. Proběhlo jen kárné řízení. Já jsem pak namísto pokuty poslal peníze jedné pardubické neziskovce pracující s dětmi. Tenkrát byl tlak velký, chodily mi i vyčítavé a výhrůžné vzkazy.

Před očima jste měl řadu vrahů a psychopatů. Kdo byl váš nejtěžší protivník?
Dvaapůlnásobný vrah Martin Vlasák, další doživoťák. Velký psychopat, velmi inteligentní, který byl výjimečný v tom, že udělal přijímací řízení u Police ČR. A velmi rozuměl zločinu. Když ho policisté vyslýchali, tak řekl, že jeho velkým vzorem je doktor Antl, proto šel k policii a že s ním chce bojovat proti organizovanému zločinu. Byl to nejtvrdší protivník, který byl tvrdý i osobnostně. Ale doplatil na to, že překombinoval vlastní obhajobu, protože si myslel, že vítězí v tom našem výslechovém souboji, kdy jsme se na sebe usmívali. Jenže já už měl výsledky stop z místa činu, takže jsem ho usvědčil, což mi nikdy neodpustil.

Prý mužům s psychopatickými znaky rychleji podléhají ženy, protože dokážou lépe než ostatní předvést rysy, které ženám imponují. Měl jste takového milovníka?
Setkal jsem se s tím mnohokrát. Tehdy při mých začátcích v Litoměřicích jsem zavíral za pouliční loupež kluka, byl vysoký, pohledný a drsný. Už v té době měl tetování z výkonu trestu pro mladistvé. On byl ve vazbě a přese mě mu chodila pošta. Psaly mu studentky gymnázia a středních škol, měl hodně obdivovatelek. Všem odpovídal stejně v jednom dopise ve stylu „Milá kočičko…“ a drtil ho přes kopírák, takže ta poslední dostala třeba až dvanáctou kopii. A těm holkám to nevadilo, ještě přišly slzet k soudu a za největšího hajzla jsem byl já, že jim zavírám takového hrdinu. (úsměv)

Vánoční dárek pro řidiče. ŘSD chce další část D11 otevřít příští prosinec

Krkonoše

Odborníci s nadsázkou tvrdí, že existují dva druhy psychopatů. Ti neúspěšní sedí v kriminálech, ti úspěšní v čele správních rad. Co na to říkáte?
Vrah nemusí být psychopat. Jak jsem hovořil o domácích zabijačkách, tu může udělat kdokoliv. Ale u plánovaných trestných činů to tak je. Platí, že čím je psychopat inteligentnější, tím je nebezpečnější. Hodně je to vidět v nejzávažnější ekonomické kriminalitě. A zřejmě je můžeme najít i ve vysokých funkcích.

Řadě lidí ve vrcholných funkcích i v politice je těžké něco prokázat. Jak je to možné?
Musí být pravomocně odsouzen a zde je těžké něco prokázat. Český trestní řád je takový, že obhajobě umožňuje různé průtahy, navíc s pomocí médií jsou schopni obrátit mínění veřejnosti ve prospěch obžalovaného. Vím, jak dlouho to trvalo v případě Davida Ratha. Pořád jsme poslouchali, že je nevinný a že je obětí spiknutí. A je to tím, že česká justice není schopná dostat někoho do kriminálu hned. Rychlý trest je největší prevence. Je lepší než přehnaný trest. A to je to, co nedovedeme. Pak jen člověk vidí, kolik se státu ztrácí peněz a nikdo za to nenese odpovědnost, natož aby byl odsouzený.

To pro vás, coby někdejšího státního zástupce, musí být těžké skousnout, ne?
Však jsem také v senátním časopisu řekl, že mi bylo líp, když jsem zločince posílal do kriminálu, než když je potkávám na chodbách parlamentu. (úsměv)

Tenhle výrok určitě bez odezvy nezůstal, že?
Samozřejmě se hned ti dotyční ozvali, nechci je jmenovat. Odpověděl jsem, že jim doporučuji: běž se přiznat na nejbližší policejní stanici, nebo rovnou na státní zastupitelství, protože doznání je nejvýraznější polehčující okolnost.

Neměl jste někdy touhu opustit politiku a zase se vrátit chytat zločince?
Nutkání jsem měl. Pořád to pro mě bylo psychicky méně náročnější než v Parlamentu České republiky. Ale z politiky se nemůžu vrátit na pozici, co by mě lákala. Pravdou je, že nikdy jsem nezažil tolik podrazů jako teď v politice. Je jich tam víc než ve světě zločinu. Gaunerů v politice je hodně. Člověk ví, o koho jde, ale nemůže to říct, protože mu to nemůže dokázat. Musím říct, že ty největší podrazy jsem nezažil v té celostátní politice, ale v té krajské. Ale já se nedám. Jdu proti všem. Chystám další knížku, tentokrát nazvanou Gaunery v politice nemám rád. Lidi by to měli vědět.

Kraj bude rozdělovat 42 milionů na další kolo kotlíkových dotací

Náchodsko