Je nejlepší na světě, ale kulturistikou se neuživí. „To jen pár profíků a hlavně Američanů," říká  Vojtěch Koritenský v rozhovoru, jenž je dalším dílem seriálu Zajímaví lidé Hradecka.

Proto je osobním trenérem a otevřel si fitcentrum. „Byl to můj sen. Chtěl jsem něco, co v Hradci není."

Jak zvládáte skloubit podnikání a sport?
Není to jednoduché. Poslední týden před otevřením fitcentra jsem se navíc chystal na závody – a to jsem lezl po zdi.

Nejde se uživit pouze kulturistikou?
Na peníze si sáhnou jen ti úplně nejlepší profíci. Já jsem vyhrál Olympii, což je nejprestižnější soutěž pro amatéry, a dostal jsem jen medaili. Naopak musím platit startovné, třeba sedm tisíc.

Při závodech se předvádíte. Musí být kulturista šoumen?
Jasně, musí komunikovat, chovat se hezky k fanouškům, ne jako namachrovanej blbec.

Líbí se vám holky, které dělají kulturistiku?
My máme testosteron, holka mnohem hůř pálí tuk. Dostat na ženskou svaly je umění. Obdivuju je, respektuju, ale jako chlapovi se mi to nelíbí. Sportovní postavy ano, kulturistika ne.

Proč jste se vlastně vrhl 
na kulturistiku?
Od šesti let jsem dělal judo. Pak jsem se zhlédnul v akčních filmech, líbil se mi Arnold, Sylvester, van Damme. Byl jsem malej, hubenej, šlachovitej a chtěl jsem být velkej. (směje se) Když to nešlo výškou, šlo to šířkou. Velké svaly mě navíc vždycky fascinovaly. O to víc, že jsem byl střízlík.

Jak složitá to byla cesta? Od střízlíka k šampionovi.
Začal jsem v roce 1998, měl jsem nějakých padesát sedm kilo. Chodil jsem do fitka, věděl jsem, že mám jíst hodně bílkovin, sacharidů, abych přibral. Za deset let jsem se dostal na přibližně devadesát, ale jedl jsem nezdravé věci. Neměl jsem se koho zeptat, lámat se to začalo až v roce 2008, kdy jsem začal jezdit na závody.

Vojtěch Koritenský
• 30 let
• rozený Hradečák
• kulturista a majitel fitcentra Extrifit Gym ve Svitavské ulici 
v Hradci
• fyzioterapeut, osobní trenér
mistr světa 2010 a 2012, 
1. místo na Arnold Classic Europe 2012, vítěz Olympia Amateur Europe 2014
• cvičí od roku 1998, závodit začal o deset let později

Co vás kulturistika naučila?
Dodržovat režim. Bez dlouhodobé kázně nemůže nikdo 
v tomhle sportu uspět.

Co je těžší? Trénovat, nebo dodržovat jídelníček?
Jídlo je mnohem složitější. Cvičit jdete pětkrát až šestkrát v týdnu na hodinu až hodinu a půl. To zvládne skoro každý. Ale zbytek dne si hlídat jídlo je pro spoustu lidí mnohem složitější. Cvičíte, dáte si do těla – ale potom se udržet. (usmívá se)

Můžete si povolit, nebo jedete pořád na sto procent?
V přípravě na závody je to striktní. Ale pro mě se kulturistika stala životním stylem, proto se držím vlastně celý rok.

Dáte si pivo?
Jo, mám ho rád. Nebo si dám víno. Ale ne v době, kdy je příprava na závody.

Před soutěží shazujete, držíte dietu. Co po ní?
Chci se pořádně nažrat. (směje se) Nějakou chvíli režim nedodržuju.

Kulturistika je často spojována s dopingem, hlavně anabolickými steroidy. Jak jste kontrolován?
Na půl roku musím napsat svůj program: Kdy a kde budu. Komisaři mohou kdykoli přijít. Je pravda, že u kulturistů je to nejvíc vidět, u lyžaře nebo cyklisty není dopink tak znát.

Dáváte si pozor?
Lidí, kteří tomu nerozumí, říkají, že člověk, který si dá protein, tak sype. (usmívá se) Ale my máme všechno od jedné značky Extrifit. V Česku jsou hodně přísné kontroly, ve výrobcích nesmí být nic špatně. To už by snad našli víc ve špekáčku.

A co doping mezi lidmi, kteří chodí cvičit jen pro sebe, pro postavu?
S tím jsem se tady nesetkal a doufám že se to nezmění. Ať mi to sem netahají.

Proč mají lidé vlastně cvičit?
Většina lidí nechce vypadat jako kulturisti. Říkají mi to, a já to uznávám. Ale chtějí se cítit dobře.  Sedí v práci, bolí je záda, vypadají jako paragraf. Je dobré cítit se v kondici a hezky.

Lidé cítí po cvičení, jak se jim vyplavuje adrenalin. Platí to i u vás?
Trénink musí být trochu tvrdší, ale je to pořád stejně příjemný. Jako na začátku.

Pět kilo za den dolů. Tak drsně se rodí velké vítězství

Hradec Králové - Váží kolem metráku. Když ale dorazí na závody, musí ručička na váze ukázat maximálně osmdesát kilogramů.

Před každým kláním shazuje Vojtěch Koritenský dvacet kilo. „Proto má člověk jeden, maximálně dva vrcholy za rok," říká.

Naposledy v červnu, před velkým triumfem na Olympia Amateur Europe, což je nejprestižnější střet amatérských kulturistů světa, se tenhle boj stal doslova závodem s časem. Za poslední den musel hradecký kulturista ubrat dokonce pět kilogramů!

„Měl jsem osmdesát pět, byl jsem vlastně připravený na závod. Ale musel jsem. Bylo to peklo," popisuje.

Jak na to? Jak z těla, na němž není žádný tuk a svaly pryč nesmí, „sundat" takovou hmotnost? Je to jednoduché, pryč musí voda. „Mezi svalem a kůží, když tam není podkožní tuk, existuje vodní vrstva," vysvětluje šampion.

Té se kulturisté zbavují, právě tak rýsují svaly. „Musí být vidět ta ostrost."

S procedurou se začne týden před kláním. A naprosto obráceně, než byste čekali. Sportovec pije klidně sedm až osm litrů vody denně. Pomůže tak rozpumpovat pochody, které zabraňují zadržování vody. „Tři dny před soutěží to srazíme třeba na dva litry, ale tělo je rozjeté, takže chodíme čurat i dál," vykládá.

Další pomůckou je v posledních dvou dnech vysazení soli – ta je totiž látkou, jež vodu v těle zadržuje.

„Kůže se pak stáhne a tělo je v nejlepší formě."

Ale jak se kulturista cítí po takovém zápřahu?

No, není to vpravdě nic moc. „Člověk je unavenej, zadýchává se," přiznává Koritenský. „Je rád, že žije," šprýmuje. Přesto ještě musí podat výkon, přesvědčit rozhodčí, že on je tím nejlepším.

To se Hradečákovi daří a dál se blíží svému snu, přestupu mezi absolutní profesionály. „Jsem blízko. Kdybych byl Američan, bylo by to jednodušší," usměje se.

Zlomí nakonec tuhle nevýhodu?