S dětmi každoročně vyráží na cesty – do Barcelony, Londýna či třeba Kodaně. Společně podporují africké studenty.

S deváťáky, jejichž je třídní, zkouší maturitu se vším všudy: s potítkem, svátečními obleky i stužkovacím večírkem.

Eva Humlová, učitelka 
z pouchovské základní školy je žena s nezměrnou energií, mnoha nápady a neotřesitelnou vírou v to, že její děti jsou opravdu skvělé.

„Mám je ráda, i když mě zrovna zlobí," říká učitelka angličtina a francouzštiny 
v dalším díle cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Jste odjakživa aktivní?
Asi jo, spousta lidí mi to říká.Mám to propojené s prací, dělám spoustu akcí pro děti. Ale vlastně i pro sebe. Baví to je a musí to bavit i mě.

Máte hodně nevšedních nápadů. Dotahujete je do konce?
To právě nevím. Mám ale nějaké vnitřní svědomí. Když něco řeknu nahlas, nastartuje se mi vnitřní motor a udělám to. Možná si potřebuju něco dokazovat. (směje se)

Teď například s dětmi absolvujete takzvanou malou maturitu. V čem spočívá?
Deváťaci nechtějí po přijímačkách nic moc dělat a tohle je takové důstojné rozloučení se školou. Je to obdoba maturity – nejdříve píšou testy 
z češtiny a matematiky a potom mají ústní z těchto předmětů a jednoho volitelného. Testy probíhají v hodinách, píšou jich devět z každého předmětu. Matematiku i češtinu od první do deváté třídy. Je zajímavé, že snad nikdo nedá na sto procent matiku pro prvňáky. Myslí jako deváťáci a nenapadají je ta nejjednodušší řešení.

Ústní část je pojatá jako pravá maturita?
Přesně, je tam komise, ubrusy na stolech, normální potítko. Děti musí přijít oháknuté, kluci saka, kravaty, holky šatičky. Maji i stužkovací večer, ten je v lednu 
jako součást školního plesu.

A svatý týden?
Ten ne, tolik volna jim nedáme. (směje se)

Jsou žáci nervózní?
Je to zajímavé, ale někteří ano. Přitom výsledek nemá žádný vliv na vysvědčení. Na závěr dostanou formulář, kde mají v procentech napsané, jak maturitu zvládli. Je důležité, že si vyzkouší, jaké to je mluvit čtvrt hodiny na dané téma před komisí.

Co dalšího pro děti pořádáte?
Měli jsme třídenní kulturní zájezd do Prahy. Bydleli jsme v jednom domě mládeže, byli jsme v Národním divadle, prošli jsme židovské město… A pak každý rok cestujeme
do některého z evropských velkoměst.

Máte malou cestovku?
Všechno šéfuju sama, je to cennější. Seženu co nejlevnější dopravu i ubytování a jedeme. Začali jsme v roce 2006 Londýnem, letos jsme byli 
v Kodani a Malmö.

Jak cestujete?
Co nejvýhodněji. V Barceloně jsme byli letadlem, teď na severu vlakem. Přestupovali jsme v Berlíně. Mám ráda travelerský způsob, člověk je svým pánem, děti se navíc učí samostatnosti. Jezdí se mnou hospodářka ze školy a děti, které učím. Musím v nich mít oporu a mít jistotu, že nezpanikaří, kdyby se něco přihodilo. Proto je musím dobře znát, abych věděla, že zareagují adekvátně.

Přesto, neměla jste před první výpravou obavy?
Mně přicházejí nápady spontánně. Tak to bylo například i s Keňou, kde jsme byli za studenty, které podporujeme. Když se rozhodnu, přijde to shůry a vím, že to udělám, že se nic nestane. Nemám pocity strachu. Kdybych je měla, tak se určitě něco podělá.

O svých žácích mluvíte jen dobře. Přitom mladá generace nemá zrovna nejlepší pověst.
Beru je tak, že jsou to děti, nemůžou se chovat jako dospělí. Proto dělají kraviny, flákají se. Ale přitom jsou vtipné, kreativní. Chci aby se naučily jednat s lidmi, musí pochopit, že i já mám občas blbou náladu, že na ně můžu být  hnusná. Lidí říkají: Děti se zhoršují. Ale já myslím, že je to pořád stejné. Pro mě je hlavní, aby si ze školy neodnášely traumata.

Co plánujete na příští rok?
Končí mi moje oblíbená třída, proto jsem si řekla, že se trochu zaměřím na soukromý život. Moc neplánuju, ale jeden úkol mám – musím dokončit vysokou školu. Až si tohle přečte mamka, bude mít radost. (směje se)

Vizitka - Eva Humlová
• Je jí třicet let. Pochází ze Dvora Králové, v Hradci žije od devatenáctí. „Je to zkrátka Salon republiky. Moc se mi tady líbí."
• Na pouchovské základní škole učí angličtinu a francouzštinu. Výtvarnou výchovu už opustila.
• S žáky cestuje, podporuje africké studenty, připravuje pro 
ně takzvanou malou maturitu.
• Je svobodná, příští rok chce dokončit vysokou školu.
• Miluje cestování, chodí na jógu.

Když jsou kluci holky a holky kluci

Občas si asi někdo pomyslí: Je to přece učitelka, neměla by mít ztřeštěné nápady.

„Vždyť se dá vymyslet spousta srandy," říká však Eva Humlová. „Moje děti jsou skvělé." A podle všeho mají také smysl pro humor…

Proto v minulém roce přistoupily na nápaditou hru: kluci se převlékli za holky a holky za kluky. V kostýmech pak žáci strávili ve škole celý den, slečna učitelka samozřejmě nezůstala stranou, dorazila v černém obleku.

„Bylo to fajn. Kolegyně se smály a dokonce i všichni kluci přišli v převleku. To jsem nečekala," vzpomíná.