Moravcová píše o prostitutkách i bulimii. Dělá to pro studenty

Baví ji psát a zajímá se o věci kolem sebe.
I proto se před čtyřmi lety vrhla s kamarády do projektu meziškolního časopisu Break Times, který úspěšně vydávají dodnes.

V papírové podobě ho už nenajdete, zato webové stránky se hemží zajímavými tématy. Několik z nich má na svědomí právě dvaadvacetiletá Marie Moravcová.

Zahrála si třeba na studentku shánějící práci prostitutky na zavolání. Prostřednictvím časopisu se také svěřila se svými problémy v období, kdy chtěla mít míry modelky, a tak jídlo prostě občas vyzvracela. Je tak další z osobností našeho cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Hra na potenciální prostitutku, jak a proč  vás to vůbec napadlo?
Tak prostituce tady byla vždycky, i když dnes právě spíš v podobě holek na zavolání. Zajímalo mě, co je k tomu vede, proč se dají touhle cestou. A také, jak to prostě chodí…

A došla jste k něčemu?
Nejdřív jsem volala, ale do rozhovorů se jim moc nechtělo, chtěly mluvit jen po telefonu a to není ono, pravdu se takhle nedozvíte. Proto jsem se rozhodla, že se budu vydávat za jednu z nich.

Připravovala jste se, psala si třeba scénář?
Přesně tak, řekla jsem si, že se jmenuju Lenka a prostě potřebuju rychle prachy. Říkala jsem si, že musím předstírat obrovský strach a obavy, aby se třeba prostitutky rozpovídaly o tom, jak to skutečně chodí. Ten strach jsem zase tak předstírat nemusela. Jenže jsem ho měla spíš z toho, že se prozradím. Také jsem se bála, abych nemusela skládat nějaké praktické zkoušky, protože s žádným klientem jsem si začít opravdu nechtěla, za to mi zas článek v Break Times nestojí. (směje se)

Takže jste se setkala se zprostředkovateli dívek na privát.
Ano, byli dva, žena kolem pětačtyřicítky, možná jí bylo i víc, těžko říct, peníze na úpravu své vizáže jistě má. Druhý byl tak čtyřicetiletý muž.

A to jste si k nim sedla do auta nebo šla do bytu?
S paní jsem se sešla, a pak mě odvezla do bytu. Během desetiminutové jízdy mi stihla v kostce popsat pracovní náplň. Hlavně spolehlivost, neexistuje, že se nedostavím tam kam mám. Pak jsme dorazily do bytu, kde na gauči seděla slečna, možná spíš paní, protože to určitě nebyla žádná mladice a  čekala na telefon.

Jak to tedy funguje?
Chod webu zajišťuje provozovatelka. Muži zavolají a domluví se na čase. Cena za hodinu je 1500 korun a za půl hodiny 1000 korun.  To jsou standardní ceny. Polovinu
z toho odevzdáte majitelce bytu. Příplatky za speciální služby si může ponechat. Než pustíte klienta dovnitř, je dobré si ho prohlédnout, aby to třeba nebyl známý nebo bývalý přítel. Pokud je vše v pořádku, muž musí do koupelny, a pak už se jde na věc.

Došlo nakonec i na rozhovor se samotnou prostitutkou?
Ano, popíjela jsem kávu a vyptávala se paní, co čekala na telefon. Moc milá ke mě nebyla, asi cítila konkurenci. Nicméně jsem z ní dostala, že takhle pracuje už sedm let, má přítele, který býval jejím klientem. Pro mě totálně nepředstavitelné.

Jaký z toho máte pocit?
No, hodněkrát jsem pochybovala, jestli to mám vůbec psát, protože tím vlastně vůbec nic nezměním. Nechci ani nikomu škodit v podnikání nebo soudit holky, co to dělají. Ale je to prostě skutečnost, která se v naší společnosti děje, tak proč ji nepopsat. Závěr, ať si udělá každý sám.

Pouštíte se vůbec do ožehavých ale aktuálních témat …
Asi myslíte ten článek o zvracení. No, tam jsem popsala svoje zkušenosti. Hrozně mi to pomohlo, že jsem s tím šla takhle ven a doufám, že to pomůže i ostatním holkám, co chtějí být hubené a jdou si za tím špatným způsobem.

Kolik vám bylo, kdy jste se rozhodla, že jídlo prostě občas vyzvracíte?
Byla jsem v pubertě, začala jsem se zakulacovat a svou postavu jsem měla denně na talíři od svého dnes již expřítele. Snažila jsem se sportovat, ale nic extra se nedělo, tak jsem začala s dietami. To bylo hrozný, jím ráda. Takže, když jsem toho jednou snědla trochu víc, šla jsem prostě na záchod a strčila si prsty do krku. Tak začal koloběh.

Často?
Nebylo to zase tak hrozné, jen když mě přepadly žrací záchvaty. (směje se) Pak jsem se ale cítila jako nula a brečela jsem.

Svěřila jste se někomu?
Ano, bohužel chlapovi, co měl neustále narážky na má tlustá stehna. Řekl mi, že jsem nemožná, mě to tak nějak docvaklo a po čase jsem se s ním rozešla.

Nenapadli vás rodiče?
To ne, měla jsem obrovský strach říct jim to, dozvědí se to vlastně až z článku…

Teď jste krásně štíhlá a přitom bez zvracení, jak je to možné, co se stalo?
Zhubla jsem až loni, odjela jsem do Skotska, za jídlo moc neutrácela a občas jsem šla běhat na pláž. Začala jsem si plnit své sny a mám skvělého přítele. A to ze všeho nejdůležitější, naučila jsem se mít ráda, i když nejsem dokonalá, to přeci nejsme nikdo. Takže nakonec to jde bez diet i bez zvracení, je to jen v hlavě.

Break Times mi dal víc, než já jemu

Break Times založila se spolužákem Jakubem Kolmistrem ze střední školy v roce 2009, později se spojili s Jakubem Misíkem a tiskovina se rozšířila na ostatní školy. „Vycházeli jsme jednu dobu na deseti hradeckých a pardubických školách a gymnáziích," říká Marie Moravcová. Od roku 2012 jsou články z Break Times k přečtení pouze na internetu. „Tenkrát jsme si chtěli zpestřit život a vždycky jsem ráda psala, proto mě to bavilo. Dnes jsem za tu zkušenost hrozně ráda, jinde bych se k určitým věcem vůbec nedostala. Do Break Times jsme toho vložili hodně, ale on nám toho dal mnohem víc," hodnotí Moravcová.