Žíly jsou modré, arterie červené, mízní systém zelený… Tělo je zkrátka jako mapa.

A Josef Bavor, anatomický malíř z hradecké lékařské fakulty, ji umí stvořit. Proč se ale ve věku, kdy vládne digitální fotografie – a vůbec moderní technika – někdo moří 
s kresbami orgánů?

„Japonci dělají skvělé fotografické atlasy, ale pouze samy o sobě při výuce nestačí. Nikdy neodretušují náhodné odlesky, na fotce navíc zůstanou části, které nejsou při dané výuce ani potřeba," vysvětluje v rozhovoru, jenž je dalším dílem cyklu Zajímaví lidé Hradecka. „Já to pořád budu dělat ručně, má to svůj půvab," usměje se.

Vedle přesných anatomických kreseb vystavujete své abstraktní obrazy. Jak to jde dohromady?
Jsem z vesnice a jako malej kluk jsem kreslil koně. A už od  školy mě zajímaly až naturalisticky věcné kresby a malby. Ale na druhou stranu jsem cítil potřebu se od toho občas oprostit. Je to doplnění té pečlivosti, kterou musím dodržovat při oboru, jemuž se říká vědecká ilustrace.

Jak vlastně umělce napadne  vytvořit abstraktní obraz?
Mě fascinuje například větvení. Větvení cév, koruny stromů, kořeny stromů. Nebo neurony, to jsou takové soukromé vesmíry. Už Leonardo říkal, že v přírodě je omezené množství tvarů: Vemte si vír – vodní, větrný, ve vlasech… Dostával jsem na fakultě před oči i mikroskopické obrázky a uvědomoval jsem si, jaké jsou v lidském těle paralely s přírodou.

Josef Bavor
• Narodil se 11. června 1944 ve Lhoticích u Mnichova Hradiště.
• V Hradci žije od roku 1971.
• Na Lékařské fakultě Univerzity Karlovy působí jako anatomický malíř, externě učí na Pedagogické fakultě Univerzity Hradec Králové.
• Je předsedou Oblastního sdružení Unie výtvarných umělců a kurátorem výstav v hradecké Galerii Na Hradě.
• Sám vystavuje od roku 1979, nyní se koná jeho výroční výstava nazvaná Mezi nebem a zemí.
• S manželkou mají tři děti a pět vnoučat (samé kluky).

Často propojujete symboly přírody a lidského těla.
Ano, třeba strom může být symbolem těla. A v něm jsou aorty, cévy… Je hodně malířů, kteří říkají, že malují pro sebe, ale mně hodně záleží i na obsahu. Chci něco vyjádřit, jako když se píše básnička. Ale zároveň to nemůže být doslova ilustrativní.

Pionýrem anatomického kreslení byl Leonardo da Vinci. Byl opravdu perfektní?
Byl to průkopník. Jsou tam z dnešního pohledu nějaké věcné nedostatky, ale výtvarně je to dokonalé. Zachovalo se asi sto sedmdesát kreseb, ale nevystavují se. Vlastní je anglická královna.

Vystudoval jste uměleckou střední školu a filozofickou fakultu. Jak jste se ocitnul v Hradci a na lékařské fakultě?
Bylo to na začátku sedmdesátých let. Normálně bych šel učit, ale neměl jsem dobrý kádrový posudek. (usmívá se) Zažil jsem Palacha a další události na přelomu šedesátých a sedmdesátých let a nechtěl jsem měnit přesvědčení. Tady na fakultě předtím učil můj bratr jako asistent na anatomii, už bylo po prověrkách, a tak mě vzali. Pak jsem byl v rámci možností hodnej.

Je složité malovat lidské tělo?
Třeba lebku jsem kreslil vždy podle skutečnosti, některé složité vnitřní orgány 
z už existujících atlasů. Dřív byl anatomický malíř na každé fakultě. Bylo to asi jako ve filmech o básnících, malovali jsme třeba dva metry velké obrazy. Muselo to být vidět i zdálky. (usmívá se) Ale postupně se začaly používat projektory.

Jak se mění vaše profese?
Já jsem starej a konzervativní. (směje se) Jsou tady počítačové programy, kterými se obrázky dodělávají, ale základem pořád zůstane kresba.

Kresby pomáhají – lékařům i detektivům

Hradec Králové - V jeho profesi se spojuje umění s lékařským prostředím. Není divu, že se Josef Bavor dostává do nevšedních rolí a situací.

Vždyť jeho dovednosti využívají doktoři, ale také třeba kriminalisté.

Kdysi ho asistent z místní chirurgické kliniky požádal, aby mu udělal dokumentaci amputace nohy jedné pacientky s cukrovkou. Samozřejmě přímo při operaci.

„Byla tam nachystaná jedna sestra, která mě měla na starosti, kdybych omdlel," usmívá se výtvarník. „Ale celkem jsem to zvládal. Amputace je šílená, ale oni kolem toho věcně diskutovali i šprýmovali. Ani se nedivím, nic jiného jim nezbývá," vypráví.

Dodnes má z tehdy unikátní operace (šlo o šetrnější metodu) schované náčrty, které se proměnily v ilustrace do odborné publikace.

„Na pitevně to člověk bere také věcně. Nemám v tom zálibu, ale jde prostě o preparáty," říká.

S kriminalistikou se rovněž občas setkal. Spolupracoval se soudními lékaři i detektivy.

Polský obchodník

Na který případ nezapomene? Šlo o mrtvolu, již našli policisté asi po roce pohřešování člověka v Náchodě. K výtvarníkovým rukám se dostala už vypreparovaná lebka. Policistům se zdála jako ženská, ale on si pro sebe udělal jiný názor.

A začal pracovat. „Nakreslil jsem si ji z různých pohledů a postupně začal domalovávat měkké tkáně," vykládá.

Vznikl model hlavy, který pomohl detektivům v pátrání. „Někdo z místních toho člověka poznal. Šlo o obchodníka, který jezdil do Náchoda z Polska," vzpomíná Bavor.

I kresby zkrátka mohou pomáhat.