Snil jste o létání už jako malý kluk?
Určitě. Já jsem začínal 
v modelářském kroužku, když mně bylo sedm roků. Pak přišlo rozhodnutí po ukončení základní školy, odešel jsem na střední leteckou školu na Slovensko, do Košic, kde jsem si vybral povolání leteckého mechanika. To jsem ukončil maturitou a přešel jsem do důstojnické pilotní školy. No a za tři roky jsem byl pilotem na Migu 21.

Které bylo vaše první letadlo?
První letadlo, se kterým jsem se vznesl ve svých sedmnácti, byl L 29 Delfín.

Jak se člověk stane pilotem stíhačky?
Hlavně  ten člověk musí chtít. Pilot bez motivace, to je katastrofa. Musí  projít zdravotními prohlídkami, které nejsou až tak fatálně náročné, ale pak samotný výcvik je už velmi náročný. Ten přechod na nadzvuková letadla, kde už se přetížení pohybují kolem sedmi  G, to už je fyzicky náročné.  Tam už musí člověk na sobě trošičku popracovat. Už to není lážo plážo. Přináší to také spoustu omezení. Člověk musí  vzít v potaz, že jedna hodina ve vzduchu vyžaduje nějakých šest hodin důkladné přípravy na zemi. Nedá se to 
v žádném případě  obejít. V té kabině je člověk až na výjimky sám. Musí se rozhodovat velmi rychle a správně.