Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Tak tohle by mohla být moje parketa. To, co udělala „Bezručka" naprosto schvaluji. Fenomén moderních IT technologií je asi nezastavitelný, ale je i příšerný. Skutečně, mezi dětmi, ale i mezi lidmi dospělými, vázne komunikace, zdravé mezilidské vztahy. Je hrozné vidět v hospůdce pět mladých mužů, kteří mechanicky pijou pivo a u toho čučí na tablet nebo mobil. A hledají blbiny. Kde je to krásné hrabalovské pábení a tlachání o ničem? To, co dělá hospodu hospodou? Svoje dětství bych za žádnou cenu neměnil. A za vysedávání u compu už vůbec ne. Vždyť jsem přišel ze školy, někam jsem pohodil tašku a už jsem byl venku. Na hřišti, v přírodě, s kamarády. A večer jsem šťastný a znaven usínal, bohužel někdy bez splněných úkolů.

Tomáš Vymetálek, architekt:
Mé dětství vypadalo tak, že jsem po příchodu ze školy hodil tašku do kouta a šel ven běhat s kamarády, lézt po stromech a hrát si na vojáky. Mládí jsem strávil na fotbalovém hřišti v Třebši, pak jsme celé roky prožili na tenise v malšovickém Zámostí, pravidelně každý podzim na umělém lyžarském svahu na Rozárce a zimy v Krkonoších na oddílovém vleku na Labské. Těžko říct, jestli bychom měli dětství s internetem a počítači lepší. Každá doba sebou nese novou technologii a je na každém, jak s ní naloží. To bychom jinak byli stále ještě na stromech, že. Řešení nevidím v tom zakázat dětem internet, ale vychovat je k tomu, aby sami věděly, kdy už je třeba hodit mobil do kouta a jít se ven pořádně vyběhat.

Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Jednoznačně ne!  Dětství přece bylo bohaté i bez nich a možná ještě bohatší, než mají děti dnes. Užili jsme si spousty času a hraní se spolužáky, kteří se plynule měnili v kamarády a účinkovali v našich vyprávěních ze školních historek. Řekla bych, že pořád lépe zní věta: Mami, Anička mi půjčila knížku než: Mami, Toník má nový telefon.Takže si myslím, že by bylo fajn, kdyby se připojily i další školy.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Doba mého dětství se nedá srovnat s tou dnešní. Tehdy jsme měli k dispozici pramálo hraček a sami jsme si je vyráběli na příklad vyřezáváním ze dřeva, lepením z papíru a dokonce i stavbou primitivních radií z tzv. krystalek. Děti v současné době mají k dispozici snad až příliš moderních, ale pasivních hraček včetně počítačů. Asi to svůj význam má pro trénink jejich postřehu a získávání (někdy nevhodných) informací. Kontrolu dospělých považuji v tomto případě za nutnou!