Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Rodiče nám vtloukali do hlavy: žij tak, na co máš. Snažil jsem se řídit touto větou, ale nějaká ta půjčka mi v životě pomohla občas překonat těžké období. Měl jsem ale jistotu, že dluh splatím, třeba po částech. Nikdy bych si nepůjčil peníze na cestu kolem světa, to bych byl nejspíše dlužníkem ještě dnes.

Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Půjčku bych si asi nikdy nebrala z důvodu zakoupení věcí, které pro mě nejsou nezbytně nutné a byl by to pouze rozmar. Přijde mi totiž naprosto nelogické se zadlužit, byť to může být krátkodobé, jen abych rozdala místo jednoho dárku, dárků nespočet. Myslím si také, že jsou v životě mnohem důležitější věci  a chvíle, kdy nad půjčkou uvažovat…

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Jakákoliv půjčka je pro mě strašidlem. Snažím se žádná nemít. V podstatě jediná, ale to je pravěk bankovnictví, byla novomanželská. A proč nemám rád půjčky? Protože se musí vracet! A na to musíte mít. A potom už to jde dokola. Jistě, mohou nastat chvíle, kdy je půjčka jediné řešení. Ale za takovou situaci rozhodně nepokládám nákup vánočních dárků či dovolenou.

Tomáš Vymetálek, architekt:
Nenapadá mne nic konkrétního na co bych si nikdy nepůjčil. Asi na nic, co by bylo jen pro nějaký krátkodobý náhodný rozmar. Ze své práce vím, že třeba i zdánlivě bláznivý nápad investora nějaké stavby, na který by mu v životě žádná banka nepůjčila, se nakonec může zrealizovat a může mít smysl. Bohužel, dnešní doba je postavená na hlavu, malému dlužníkovi neodpustí věřitel ani halíř, ale když dluží celé státy, tak se jim půjčuje stále vesele dál, i když je jasné, že jejich dluh nelze prakticky splatit nikdy.