Hradečtí zákonodárci, kteří se k tomuto tématu v minulých dnech vyjadřovali, měli pravdu všichni. V situaci, kdy šlo o názory protichůdné, je to paradox. Lze souhlasit s nezávislým senátorem Karlem Bartákem, který považuje tajnou volbu za symbol demokracie, stejně jako s poslancem ODS Davidem Kafkou. Ten je přesvědčen, že o personálních otázkách se má hlasovat tajně.
Pravdu má však i poslankyně Hana Orgoníková (ČSSD), která je pro veřejnou volbu. V tomto případě, kdy se hovořilo o snaze vydíráním nebo uplácením přesvědčit některého z protivníků změnit postoj, požadavek pochopitelný. V čase rozjitřených emocí tak lidé mohli vidět, zda jimi zvolený zákonodárce hlasoval v souladu s jejich názorem.
Na druhou stranu, odhalit „svého“ poslance nebo senátora ve změti téměř tří set rukou bylo téměř nemožné.
Řešení, jak se podobné taškařici v budoucnu vyhnout, však existuje, i když je proveditelné až pro hlasování za pět let. Receptem je uzákonění přímé volby, aby o budoucí hlavě státu rozhodovali sami občané.
Před pěti lety to slibovaly všechny strany, ale skutek utek…