V minulých dnech se rozhodovalo o pořádání dalšího ročníku dětské zimní olympiády dětí a mládeže. Jedním z favoritů, který se o organizaci ucházel, byl Pardubický kraj. Co je podle vás pro úspěšné zvládnutí takové akce vzhledem k nárokům na pořadatele nejdůležitější?
Já myslím, že tam není nejdůležitější jedna věc. Je řada parametrů, které posuzují komise olympijského výboru. Musím konstatovat, že to letos měly těžké, protože oba dva účastníci  – Ústecký i Pardubický kraj  – předložili tak kvalitní nabídku, že rozhodly opravdu jen detaily. Je těžké vypíchnout jednu z věci, oba kraje byly připraveny skvěle. Rozhodl komplex faktorů.

V čem se Pardubický kraj liší 
s ohledem na nabídku zimních sportovišť v porovnání z jinými regiony České republiky?
To je těžké srovnávat, každý region je specifický tím, jestli se nachází v nížině nebo na horách, v počtu obyvatel, zemědělstvím, průmyslem, takže se to nedá takto posuzovat.  Pardubický kraj patří rozhodně k těm, které sportu přejí a sport je tam na velmi vysoké úrovni, určitě patří ke "sportovním" krajům.

Před více než pěti lety se dětská zimní olympiáda konala v Královéhradeckém kraji, takže východní Čechy mají s podobným podnikem dobré zkušenosti. Mezi vítěze dětské olympiády patří i velcí čeští olympionici, kteří v zimních sportech třeba nyní v Soči uspěli. Jakou roli podle vás ve výchově mladých talentů hrají podobné sportovní akce?
Podobné akce jsou možností mladých talentů poměřit síly s podobnými talenty z jiných krajů, což je velice důležité. Mají možnost srovnávat a je to i stimul pro jejich práci, pro jejich ctižádost a možnost soutěžit. Je to skvělá příležitost pro každého, kdo je zaměřen na sport a má snahu vítězit a zlepšovat se.

Jste aktivní sportovní funkcionář, stojíte za basketbalem Nymburka: jaké máte vzpomínky na zápasy proti pardubickým basketbalistům?
Když jsem sám osobně hrával, tak jsem hrával jen proti dorostu Pardubic a ten nás pravidelně porážel. Ale jako majitel klubu a člověk, který organizuje nymburský basketbal, mám jen nejlepší zážitky, protože v Pardubicích je skvělá úroveň basketbalu, pohybují se tam kolem něj šikovní lidé, takže je vždy příjemné se s nimi potkat. Vzpomínám na první sezónu, když jsme bojovali s Pardubicemi, když jsme postoupili do ligy, tak jsme hráli skoro o sestup, takže jsem rád, že nyní oba týmy patří ke špičce basketbalu. Držím pardubickému družstvu pěsti, protože nám umožnili hrát v hale, kde jsme hostovali dlouhou dobu s našimi pohárovými utkáními, takže jsme pardubickým basketbalistům i divákům jako Nymburáci hodně vděční.

Jak si podle vás v současné době stojí český basketbal? 
V osmdesátých letech minulého století jsme patřili k evropské špičce, nyní účast českého mužského basketbalu na světových mistrovstvích není automatická…
Stojíme si stejně jako volejbal a házená, všechny tyto starší míčové sporty, které měly velkou oporu ve školách, měly velkou oporu v podporovaných ligách. Tu podporu ztratily. Stát a jeho způsob financování sportu se odráží především na kolektivních sportech, u kterých je vyžadována kvalitní příprava a kvalitní liga a to se, samozřejmě, odráží i na basketbalu. Basketbal se jako jediný kolektivní sport dokázal za posledních dvacet let účastnit olympijských her, protože naše ženy se účastnily posledních třech olympiád, ale nikdo jiný z těchto kolektivů na olympiádě za posledních 20 let nebyl. To je z pohledu Československa, kdy tam bývali naši volejbalisté, házenkáři i basketbalisté, vozili medaile z mistrovství Evropy a světa, velmi tristní. V posledních dvaceti letech, kdybychom neměli výsledky fotbalistů a hokejistů a basketbalistek, tak už bychom toho moc nezískali.

Aktivně jste basketbal hrál. Jaké byly vaše nejsilnější zážitky 
z aktivního působení?
Pro mně byl největší zážitek, když jsem v šestnácti letech už mohl hrát druhou ligu a mohl jsem si zahrát za muže, ale hlavně mám skvělé vzpomínky na reprezentaci na univerzitě, kdy jsme se přetahovali s univerzitami jak z tehdejšího Československa, tak z východního bloku. Byly to často vyhraněné zápasy, opravdu na dřeň. A když budu hodnotit úspěch osobní, tak jsem byl ve výběru světa na festival mládeže, kdy jsem si zahrál v základní pětce ve výběru světa a náš rozehrávač byl americký univerzitní učitel a pivot etiopský basketbalista. To bylo hodně zajímavé a myslím, že asi díky té atmosféře jsem nic lepšího nezažil.

Jak se styl basketbalu z vašeho pohledu změnil? Vyhovovalo by vám současné herní pojetí, změna, kterou hra během posledních dvaceti let prošla?
Nevím, co by vyhovovalo mě, ale myslím si, že je to trend, který je obecný. Hra je mnohem rychlejší a dynamičtější. Mně se osobně líbí víc evropský basketbal, než americký prezentovaný NBA, i když, samozřejmě, NBA sleduji, zvlášť finále. Myslím si, že basketbal jde správným směrem. Je to hra, kdy můžete minutu před koncem vést o deset a klidně prohrát klidně. Je to hra, která svojí dynamikou přináší pro diváka spoustu zajímavých situací, takže se rozhodně nenudí. Je to hra, která si udržuje svoji atraktivnost a má budoucnost.

Jaké máte v současné době vzhledem ke svým sportovním angažmá v této branži plány? Čeho byste chtěl dosáhnout?
Samozřejmě, bych chtěl se svým týmem dosáhnout na Euroligu, což nevím, jestli se mi podaří, protože finanční možnosti v rámci České republiky jsou, myslím, na maximu. Rozpočty všech těch týmů, co s nimi hrajeme a co je porážíme v Evropě, se pohybují v řádech miliónů eur. To se, samozřejmě, dá dohnat, ale nedá se pravidelně vyhrávat. Já se zaměřuji na mládež a chtěl bych, aby v mém klubu, kde už nyní máme asi 300 dětí, se nám podařilo ještě víc rozšířit péči o mládež, protože v nich vidím základ. Jako předseda České unie sportu jsem rád, že jsem mohl pomoci zachránit naši největší národní sportovní organizaci a chtěl bych se podílet na vytvoření nového systém státní politiky v oblasti financování sportu, protože sport, tak jak se k němu za dvacet let přistupovalo, je to dost tristní, byl na okraji zájmu společnosti a politiků. Oni o něm často mluvili, často se ukazovali po boku sportovců při velkých úspěších našich sportovců, ale aby pro ně udělali něco zásadního, to se zatím moc nepovedlo. Já doufám, že tato vláda to nějakým způsobem napraví a nějak k tomu zásadně přistoupí. Já budu rád, když u toho budu moci být.

Pokud jde o BK Nymburk, nyní vyšla krásná knížka s mnoha fotografiemi. O čem je?
Je to pro všechny lidi, co mají rádi basket,  je to o nymburském basketbalu, je to o tom jakým způsobem jsme vybojovali těch deset nebo vlastně nyní už jedenáct titulů v řadě. Jsou tam rozhovory s našimi trenéry, špičkovými hráči, je tam povídání o historii nymburského basketbalu, je to o tom, jak jsme se probojovali k Evropě a čeho jsme tam dosáhli. Je to pro lidi, kteří se zajímají o špičkový sport,  napsal to jeden z našich bývalých hráčů.

Může Česká unie sportu přivést podle vás lidi zpět ke sportu?
Rozhodně Česká unie sportu může svými některými akcemi pomoci lidem při hledání toho, kde by mohli v rámci zdravého životního stylu najít možnost si zasportovat. ČUS tomu může výrazně napomoci.  Tím, že připravil rozsáhlou akci Sportuj s námi, tím, že podporuje sportování seniorů, tím že ve spolupráci s dalšími organizacemi například dává možnost dětem vybrat si z široké nabídky sportů třeba na festivalu sportovních příležitostí Sporťáček, snaží se zajistit financování klubům a jednotám, tím že pomáhá svazům při jejich činnosti. Rozhodně může pomoci řadě mladých lidí hledat sport jako jejich životní hodnotu.

Jaká je spolupráce s krajskými samosprávami, jak se třeba hejtmani v jednotlivých regionech staví ke sportu?
Já můžu na hejtmany pět jenom chválu. Hejtmani po krachu Sazky, která sport výrazně dotovala, významně pomohli při organizaci a podpoře sportu na krajské úrovni a dál směrem dolů k okresům. Připravujeme nyní společné jednání na podzim, kdy bychom chtěli zhodnotit tu spolupráci a dát ji na vyšší úroveň, jsem rád, že mohu o všech hejtmanech v tomto směru mluvit jen v pozitivech

Co vás nejvíce potěšilo v poslední době, jaký jste měl v poslední době zajímavý sportovní zážitek, který by vás nadchl?
Mistrovství světa ve fotbale. Nejvíc mně nadchlo vítězství Holanďanů nad Španěly, byl to nádherný fotbal.   (lat)

Vizitka
JUDr. Miroslav Jansta 
(* 8. března 1962 Nymburk)

Právník, vysokoškolský pedagog, úspěšný advokát, prezident nymburského basketbalového klubu, předseda České unie sportu, 1. místopředseda Českého olympijského výboru, předseda České basketbalové federace, po sametové revoluci poslanec Sněmovny lidu Federálního shromáždění, spolumajitel a jednatel renomované advokátní kanceláře.
Miroslav Jansta maturoval na  gymnáziu v roce 1981. Studoval Právnickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze.
Vynikající studijní výsledky 
a hluboký zájem o obor ho přivedly do řad odborných asistentů fakulty na katedře pracovního práva. Učil právo na právnické 
a filozofické fakultě UK až do roku 1997.
Jeho celoživotní láskou je sport, kterému se od malička věnuje. Basketbal začal hrát v deseti letech v Nymburce, později hrál za oddíl Právnické fakulty Univerzity Karlovy a za Slovan Advokacie.
V prosinci 1989 byl kooptován do Sněmovny lidu Federálního shromáždění. Představoval zde novou generaci mladých politiků nezatížených aktivitami z dob normalizace. 
Mandát obhájil roku 1990 a ve Federálním shromáždění pracoval až do konce funkčního období mimo jiné jako člen Komise pro objasnění událostí 17. listopadu, člen ústavněprávního výboru 
a místopředseda imunitního výboru. Podílel se na přípravě ústavních zákonů a mnoha zákonů dalších.
V roce 1995 založil s bývalým hokejovým reprezentantem 
a pedagogem právnické fakulty Vladimírem Kostkou advokátní kancelář Jansta, Kostka, která se stala záhy renomovanou advokátní kanceláří s významnou korporátní i soukromou klientelou.
Jeho srdeční záležitostí je basketbalový klub Nymburk. Začal se o něj starat od roku 1995. Pod jeho vedením se klub stal během několika let z krajského klubu nejlepším klubem ve střední Evropě. 
Od roku 2004 je nymburský basketbalový klub nepřetržitě již jedenáctkrát za sebou mistrem České republiky. Věhlas má
i v zahraničí, kde hraje dvě zahraniční soutěže – VTB United League a Eurocup.
V roce 2011 Miroslav Jansta spoluzakládal iniciativu Český sport 2011, která si vzala za úkol napravit neblahé poměry 
v českém sportu, zejména spojené s krachem sázkové společnosti Sazka.
Miroslav Jansta je od roku 2012 předsedou největší české sportovní střešní organizace České unie sportu, 1. místopředsedou pro sport Českého olympijského výboru, od roku 2009 předsedou České basketbalové federace. 
Na podzim roku 2010 uspořádal se svými spolupracovníky mimořádně sportovně, organizačně 
i finančně úspěšné mistrovství světa v basketbalu žen. 
V současnosti usiluje o vybudování moderního Národního olympijského sportovního centra v Nymburku, které by sloužilo
i místním.
Má rád rockovou hudbu, zajímá se o historii, zejména 
devatenáctého a dvacátého století. Čte hlavně literaturu faktu. 
Je ženatý a má tři dcery.
Za podíl na rozvoji města Nymburk, především na jeho věhlasu ve sportovní oblasti, mu byl v roce 2013 zastupitelstvem města Nymburk udělen čestný titul Čestný občan města Nymburk.