Podle mého laického názoru by měl být prezident především čestný, mravný a pravdomluvný člověk. Měl by nám jít příkladem po všech stránkách. Chápu, že v politice nemůže být vše naprosto čisté a křišťálové. Hlava státu musí často přijímat rozhodnutí, které se příčí jeho přesvědčení a musí jako při šachu přemýšlet o několik „tahů" dopředu. Jako například prezident Beneš při Mnichovské krizi, i když mu jeho rozhodnutí – ustoupit Německu – mnozí zazlívají. Stává se, že politik či diplomat občas neřekne celou pravdu. Nemůže, nesmí, brání mu v tom okolnosti, které si běžný občan neuvědomuje.

Vrcholový politik by měl být diplomat

Ale vědomě lhát? To by, myslím, jako hlava státu neměl. Vrcholový politik by měl být především diplomat. A urážet amerického ambasadora? Vyslance spřátelené země jen kvůli osobní averzi vůči tomuto člověku? To mi připadá ubohé a nehodné hlavy státu. Vymlouvat se na to, že byl špatně informován? Pokud takovýto člověk, který je v čele státu, si není jist informací, kterou dostal, a nemá ji ověřenou, neměl by to ani vypouštět z úst. Přiznám se, že by mne vůbec nepřekvapilo, že pokud by nebyla veřejně zveřejněná přímo fotografie Andrewa Schapira sedícího ve Vladislavském sále, mluvčí prezidenta by stále tvrdil, že americký velvyslanec při předávání vyznamenání v sále chyběl. A mluvčí prezidenta přece vyjadřuje názory a slova hlavy státu. Nebo se mýlím?

Není již „omylů" až příliš mnoho?

A co vyznamenání zpěváka Daniela Hůlky? Také chybná informace, která se dostala našemu prezidentovi? Angažmá ve Vídeňské opeře? Není těch „omylů" už nějak moc?

Nebo v nedávné minulosti. Anexe Krymu, kde podle našeho prezidenta nikdy nebyli žádní ruští vojáci? Po nějakém čase Rusko přiznalo, že tam své vojáky poslalo. V řadách separatistů na Ukrajině také nebyli a nejsou ruští vojáci, jak se vyjádřil náš prezident. Nepřipomíná vám to něco v době nedávno minulé? Kdy se představitelé Československa jezdili radit do Moskvy se svými soudruhy a poslušně papouškovali, co nařídilo politbyro Sovětského svazu?

A to není vše. Je toho více. Například kauza Peroutka, tolikrát omílaná v televizi, novinách a na internetu. Je toto důstojné hlavy státu? Hlavou proti zdi, neuznat svůj omyl, arogance, namyšlenost, neomylnost. Nebál bych se to nazvat vědomou lží! Náš prezident je jistě vzdělaný člověk, zná několik jazyků, umí se vyjadřovat, obdivujeme u něj, že často mluví bez papíru a své projevy nečte. Prožil také totalitu. Jistě i nějaké perzekuce ze strany totalitního režimu. Proč toto dělá? Proč poklonkuje cizí mocnosti, navíc mocnost, která nám v minulosti tolik ublížila? Zemi, jejíž politika je založená na lži a překrucování faktu. Připadá mi to nedůstojné a zbytečné.

Vítězí pravda a láska nad lží a nenávistí?

Na druhou stranu - můžeme se tomu divit? Ve volební kampani podle tehdejšího tisku náš současný prezident se samolibým úsměvem prokazatelně devětkrát v přímém přenosu lhal. Na standartě prezidenta republiky je nápis „Pravda vítězí". Je to standarta, na kterou přísahali naši vojáci ve 2. světové válce, a za tuto pravdu umírali na bojištích celé Evropy. Po uveřejnění výsledků první přímé volby prezidenta tehdejší prezident Václav Klaus pronesl ze vzdálené zahraniční cesty: „Pravda a láska zvítězila nad lží a nenávistí." Třeba se náš tehdejší prezident jen přeřekl. Snad chtěl říci že: „Lež a nenávist zvítězila nad pravdou a láskou." Mýlit se je přece lidské.

Kdyby ještě žil Havel…

Myslím, že pokud by v té době ještě žil Václav Havel, který toto heslo používal, a nesklátila jej zákeřná nemoc, nemohl by dlouho přežít a skolila by ho slova tehdejšího prezidenta Václava Klause.

Náš národ má za sebou pohnutou a dlouhou historii. Střídali se vládci schopní a čestní s vládci, kteří si moc dobré hodnocení nezaslouží. Vzpomínáme na Karla IV. i prezidenta Masaryka. Jsme národ Jana Husa, který za pravdu zemřel na kostnické hranici. Byli jsme na vrcholu a opět ponížení okupací za protektorátu, následně ovládáni rudým terorem komunistických vládců, později okupováni ruskými vojsky. Opět jsme se pozvedli z této bídy. Co nám teď zbývá? Když lež se stala pravdou a černé je bílé.

Napadají mne snad už jen slova Svatovítského chorálu: „Pomoci tvé žádáme, smiluj se nad námi, utěš smutné, odežeň vše zlé, kníže Václave."

Miroslav Koláčný