Jenže k dispozici máme i v únoru jen zlomek očkovacích dávek, které bychom potřebovali. Lehký optimismus, který zavládl po schválení první vakcíny, tak postupně nahradila těžká frustrace. Vždyť první měsíc velké očkovací akce v Královéhradeckém kraji skončil proočkováním pouze 15 tisíc dávek. Na proočkování populace by jich přitom u nás bylo potřeba 1,1 milionu. Praktičtí lékaři marně vysvětlují svým pacientům v důchodovém věku, že je nemají čím očkovat. Hejtmani se hájí tím, že od státu dostali méně dávek, než čekali. A premiér Babiš hází vinu na výrobce vakcín, kteří nám jako jediní zmíněnou naději v rekordním čase reálně zhmotnili.

Na kom si tedy vybít zlost? Pokud tu potřebu opravdu máte, zkuste si doma vytvořit provizorní boxovací pytel. Uleví se vám a ještě vám to trochu vykompenzuje současný nedostatek pohybu. Podobně zoufalí jako lidé na Hradecku jsou totiž lidé uzavření v tvrdém lockdownu i v Paříži, Berlíně nebo Madridu. Stejně jako my si zoufají, že už to celé trvá dlouho a očkování vázne.

Že u nás umírá víc lidí než v okolních zemí je průšvih, za který by politici rozhodně měli nést odpovědnost. Za nedostatek vakcín ale opravdu nemůžou. Ani ti z Hradce, ani ti z Prahy a už vůbec ne ti z Bruselu, protože nebýt Evropské Unie, neměli bychom dnes vakcínu ani pro zdravotníky v první linii. Zdravotníky, kteří nás už 11 měsíců ze všech sil drží nad propastí do úplného průšvihu. Oni jsou ti první, kdo by vám vakcínu strašně rádi dopřáli. Vydržme to ještě. Sice pomalu, ale jistě se konec téhle šílené doby blíží.