Martin Hosták, trenér hokejistů Hradce:
S prospěchem ve škole jsem nikdy neměl problémy, takže poslední den školy pro mě naštěstí nebyl žádný strašák. Spíš mi jako malému klukovi vadilo vyžadované slušnější (a tudíž velmi nepohodlné) oblečení. To jsem moc nemusel. Na druhou stranu jsem se ale za dobré známky mohl těšit na výborný oběd, který mi rodiče vylepšili nanukem.

Pavel Bradík, bývalý hejtman kraje:
Tak já jsem v první třídě patřil spíš 
k podprůměrným žákům, ale časem jsem dozrál až
k červenému diplomu. Za vysvědčení jsme nic nedostávali, podle tatínka bylo dobré vysvědčení samozřejmostí. Měl jsem silnou konkurenci, sestra i bratr byli jedničkáři. Já měl občas problémy s chováním, za nasypanou rozdrcenou pálivou papriku spolužákům do svačin jsem měl i sníženou známku.

Ema Hubáčková, 
operní pěvkyně:
Jako školačka jsem byla  vzorná. Starali se o mě babička s dědou, protože maminka byla ještě mladá.  Od pěti let jsem četla a počítala, do školy jsem chodila  připravená, pečlivě oblečená, všechny tužky od dědy ořezané. Babička byla náročná, ale za každé vysvědčení mi kupovala v Děčíně  krásné figurky ze skla. Jednou jsem dostala bohyni lovu Dianu s jelenem, a tu mám dodnes.

Lukáš Gilányi, Laxus, pomoc pro uživatele drog:

Nejvíce si pamatuji poslední školní den, kdy jsem od rodičů dostal cyklotrialové kolo BMT. Bylo to někdy na prvním stupni, když na mě na zahradě čekal tenhle terénní zázrak. Kamarádi kolo obdivovali, všichni ostatní jezdili na „pouhých" RMX nebo BMX. A když mi otec na řidítka připevnil poplašnou sirénu, nikdo ze sousedů se přes prázdniny v klidu nevyspal.