Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Tento svátek vnímám spíše vlivem okolí – plno květin, svíček… A svým způsobem i smutku. Je dobře, že si v tento konkrétní den zavzpomínáme  na ty, kteří už nemůžou být s námi, zapálíme za ně svíčku… Ale myslím, že vzpomínky k nim míří denně. V čase dušiček je vzpomínka silnější, ale den se pro mě nijak neliší.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
V těchto dnech Památky zesnulých samozřejmě vzpomenu na všechny své blízké, kteří již nejsou mezi námi. Na ty nejbližší ale vzpomínám denně. Návštěvy míst  jejich posledního odpočinku a zapálení svíčky provádím spíše jindy,  než v ruchu dnešních dnů. To se tam mohu v klidu zamyslet.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Dušičky jsou pro mne osobně dost nepříjemné. A to hlavně proto, že jsem v tomto ohledu trochu mimo hlavní proud, nectím je tak, jak bych měl. Na to jsem příliš pragmatický a nepřipadá mi, že bych musel zrovna v konkrétní den vzpomínat a  tesknit. Mám to jinak nastavené, opravdu často si na lidi, kteří pro mne něco znamenali, vzpomenu ve chvílích, které jsou pro to příhodné, zkrátka přijdou. A potom na to vzpomínání mám nejenom potřebnou atmosféru, ale i čas. Nespěchám.

Tomáš Vymetálek, architekt:
Během dušiček se navštěvujeme v rámci rodiny a díky tomu si více než během roku vzpomenu na ty co již odešli, ale nijak speciálně to neslavíme. Vždycky si říkám, že chci věnovat svůj čas a energii hlavně těm živým, co jsou tady, protože čas stále běží a nejde ho vrátit. Dušičky mám v posledních letech spojené taky s Halloweenem, který jsem jako tzv. importovaný svátek na rozdíl od sv.Valentýna přijal. Dýňové svícny před dveřmi domů a v oknech beru jako hezký symbol těchto dní.