Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Myslím si, že asi důležitý faktor X  v tomto hraje věk a nějaké rodinné postavení. Člověk,  co nemá žádné závazky, povinnosti, bude snadněji rozhodovat otázku stěhování za prací. Dalšími faktory  můžou být také zvyk být „doma" a pohodlnost. Důvodů je pravděpodobněji mnohem více. I přesto doufejme, že se to alespoň v málu do budoucna změní…

Pavel svoboda, ředitel speciálních škol:
Stěhování za prací je ve světě celkem běžné, ale české povaze je spíš vzdálené. U nás jsou vazby na rodinu a rodný kraj tak nějak větší. Ale myslím si, že pokud někdo nemá, a chce vysněnou práci, tak by za ní měl jít. Ovšem je taky potřeba si uvědomit i jiné věci. Dneska máme z každého vysokoškoláka a někdy středoškoláka, ale často s minimálními vědomostmi. A to i u spousty moc šikovných lidí na ruce, kteří by ve svých oborech dosáhli velkých věcí. Pokud by se lidé vzdělali podle toho, na co mají, co umí, bylo by na trhu práce lépe. Ti, co dnes chybí, by měli práci, kterou umí, kde se dá vydělat. Zaměstnavatelé by se předháněli, kdo je získá! Pak by stěhování za prací nebylo na pořadu dne.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Pokud naše země oplévala „mlékem a strdím", nebylo nutné ji opouštět. Tento zvyk přetrval v našich genech po staletí. Lidé se přesto naučili odcházet za prací a chlebem, dodnes se však  stala tato vlastnost pro většinu národa jakousi normou.Většinou zůstáváme v místech našeho zrození, neboť neumíme riskovat a jít do neznáma. Těm, kteří se rozhodnou pro stěhování, byť v rámci našich hranic, přeji hodně štěstí v novém působišti a úspěchy v práci, která jim přinese radost , vyžití a následně pak i ekonomický efekt.