Větší ochota přijít k volbám, které ještě nedávno byly pro voliče vcelku nezajímavé, protože dosazují lidi na posty domácímu dění příliš vzdálené, vyplývá zřejmě z toho, že Evropská unie a její představitelé se v posledních letech stali oblíbeným cílem kritiky. Zejména v v internetových diskusích by si o ně nikdo z účastníků ani „kolo neopřel“. Řada z diskutujících už má jasno v tom, že výhody vyplývající z členství v EU nám za to nestojí a nejlépe bude odejít, neboť jsme mocná a bohatá země a nějak si poradíme. A když ne, obrátíme se o pomoc směrem na východ.

Oproti minulým volbách je navíc situace vyhrocenější: hodně lidí slyší na to, že nás ohrožují migranti, jiní se bojí salmonely z polského masa, dalším vadí dvojí kvalita potravin či přílišná politická korektnost. A tak mají strany i hnutí jednodušší práci: je co slibovat. A slibem, jak známo, nezarmoutíš.

Navíc post europoslance není práce k zahození – měsíční plat činí asi 220 tisíc korun, což je určitě příjemné a zájemců je hodně. Jenže předvolební televizní spoty některých kandidátů nabízejí tak bizarní podívanou, že představa, jak nás někdo podobný reprezentuje na mezinárodním fóru, je dost zdrcující.

O tom, zda za nás bude v Bruselu mluvit někdo rozumný, tak mohou rozhodnout jen rozumní voliči.

Pokud přijdou k volbám.