O to víc mě překvapilo, kdo všechno ji kritizuje. Stalo se již jakýmsi běžným koloritem této zoo, že se tu nadává prakticky na všechno. Každý, kdo tu v něčem neprosadil svou, je hned v novinách a hlásá, jak je všechno špatně. I zjevné úspěchy zahrady se tu obrací proti ní. Je zřejmé, že jedním z důvodů výměny ředitelů je tento kolorit změnit. A nejvíc zřejmé by to mělo být lidem, kteří se kdy problematikou řízení zoo zabývali. Ve Dvoře však ani to neplatí. Jsem upřímně v šoku z toho, že do kritiky volby nového ředitele se pustili dokonce i ti, co ve volbě neuspěli (Lubomír Moudrý, Pavel Moucha), nebo třeba prezident Unie českých zoo (David Nejedlo).

Jsem už tři roky zcela mimo svět zoologických zahrad. O jistou nestrannost tak snad mohu svůj názor opřít. Profesionálů na řízení zoo neběhá po Čechách mnoho. O volbě nového ředitele, u velkých zoo zvlášť, by měly rozhodnout nikoli řeči, ale skutky. Jinými slovy – větší váhu než novinové články nebo řečnická cvičení před komisí by měly mít výsledky dosažené ve srovnatelných funkcích. Jimi měřeno sahají Rabasovi kritici vítězi zhruba tak po kolena. Že ho namísto gentlemanské gratulace kritizují, je nejen profesionálním selháním, ale především důkazem, že rozhodnutí nezvolit je bylo správné.

Dal bych ruku do ohně za to, že pan Rabas je schopný, poctivý a odborně zdatný muž, který dvorské zoo pomůže. Dejte mu na to klid a čas, namísto mlácení čepicemi přes hlavu za to, že vyhrál.

Petr Fejk, bývalý ředitel Zoo Praha