Sčítání hlasů právě začalo. Josif Stalin, kdysi také mocný muž planety, prohlásil, že ve skutečnosti nezáleží na tom, kdo vhazuje volební lístky do volebních uren, ale kdo ty lístky počítá.

Koneckonců o tom v USA už vědí své, manipulace s hlasovacími lístky dostala do Bílého domu takové kádry jako JFK a G.W. Bush a možná i další, o kterých se ani neví. Vysoká politika se nikdy nehraje a nehrála čestně, a když jde o místo nejmocnějšího muže planety, tak se přeci nemůže nechat nic náhodě.

V průběhu dne jsem byl dotázán, koho bych volil, pakliže bych měl tu možnost – Obamu, či Romneyho?

Okamžitě mi v paměti vyvstala epizoda s bandou ze Stínadel a z jejich blížících se voleb, jež měly rozhodnout o jejich vůdci.

Losnu, nebo Mažňáka?

Obama, nebo Romney?

Vzhledem k tomu, že z mého hlediska není mezi oběma kandidáty téměř žádný rozdíl v zásadních otázkách, jako je zahraniční politika, ekonomika a velikost a funkce státu, tak jsem na dotaz odpověděl, že ani jednoho. Dle mého názoru by nejmocnějším mužem planety mohl být v tuto chvíli klidně i Mickey Mouse a nic podstatného by se nezměnilo.

A to je bohužel pravda.

(Reportér z TV právě oznamuje divákům, že hlasy se stále ještě sčítají, u obou kandidátů svítí 
nula procent sečtených hlasů.)

Nutno dodat, že spousta Američanů už prohlédla celou tuto maškarádu na demokraty a republikány – levé a pravé křídlo vládnoucí třídy – a raději volí kandidáty ze třetích stran.

Lidé si začínají uvědomovat, že bez ohledu na vítěze se vůbec nic nezmění, neboť to, co slibovali ve svých kampaních oba současní kandidáti, slibovali prezidentští adepti od druhé světové války. Stejné sliby, stejné slogany, které nakonec vyšumí do prázdna, a jediný, kdo si odnáší věnec pro vítěze, jsou lobbisté, velcí sponzoři a další zájmové skupiny, napojené na obě hlavní politické strany.

V obchodě, kde pravidelně nakupuji potraviny, jsem náhodou zaslechl rozhovor dvou postarších pánů, kdy jeden povídal tomu druhému, jak stát zbytečné vyhazuje peníze na hloupé zahraniční vojenské mise a Američané musí žít z potravinových lístků.

V duchu jsem se zaradoval, že konečně sami prostí lidé vidí, kam to všechno směřuje. S radostí musím říct, že těchto lidí pomalu přibývá.

(První hlasy už se objevují a obě nuly se pomalu mění v dvoumístná čísla. Romney má nepatrné vedení. Záběr na skupinku lidí mávajících transparenty s Obamou. Ještě není dobojováno.)

Před čtyřmi lety jsem byl vcelku rád, když Obama porazil McCaina. V té době Obamu nikdo neznal, nikdo o něm nic nevěděl, politická superstar. Všichni věřili, že s ním přijdou lepší časy.

Po čtyřech letech jeho prezidentování nemůže být o lepších časech ani řeč. Obama pokračoval v nastolené politice svého republikánského předchůdce a v některých věcech šel dokonce ještě dál.

V dnešních USA může být člověk zadržen bez udání důvodu a držen ve vazbě na neurčitou dobu. Policie může vtrhnout do kteréhokoliv domu bez povolení k prohlídce. Američtí občané mohou být na rozkaz prezidenta v rámci bezpečnosti země zabiti bez jakéhokoliv soudního řízení.  Kdo se nepodvolí politice USA, toho čeká trest v podobě humanitárních bomb zabalených do lesklého celofánu demokracie a lidských práv.

(Alabama, Tenessee a Texas patří Romneymu. Ve všech třech státech vyhrál poměrně drtivou většinou. Romney, tudíž stále vede a má k Bílému domu blíže než jeho protikandidát.)

Mitt Romney se do amerických dějin již zapsal jako politik, který mění názory tak, jak se mu právě hodí. Možná tak činí na základě počasí, nebo podle značky gelu, který si dává do vlasů. Pravdou je, že člověk nikdy neví, na čem u něho je. Jedním z pilířů jeho kampaně byly jeho podnikatelské úspěchy.

Nicméně není byznysman jako byznysman. Romney se narodil se stříbrnou lžící v puse, nástupce tatínkova impéria. Nakonec i on transferoval pracovní místa ze svých firem v USA do zahraničí, protože se mu nevyplatilo dělat byznys za neustálého nátlaku státu.

Romney je také otcem americké verze státem řízeného zdravotnictví; tento program prosadil ve státě Massachusetts ještě jako guvernér. Je pravda, že lidi jsou v rámci tohoto programu celoplošně pojištění, ale za cenu každoročně narůstajících cen pojištění, léků a poplatků u doktora. Zato velké zdravotní pojišťovny si přišly na pěkné zisky.

Nedávno jsem byl u zubaře, milý chlapík z Bulharska mě usadil do měkkého křesla a začal s prohlídkou mého chrupu, na jejímž konci bylo konstatování, že mám jednu špatnou plombu. Se silným východoevropským přízvukem mi povídá, že výměna plomby bude stát 150 dolarů, v přepočtu 3000 Kč. Americká plomba je americká plomba a třeba to bude i bezbolestné za ty peníze a možná dostanu kartáček na zuby zdarma, nebo alespoň žvýkačku wrigley spearmint. A to se vyplatí!

Zapomněl jsem dodat, že na zubaře musí být zvláštní pojištění. Znám lidi, co zubní pojištění nemají a problémy se zuby řeší jednorázovým poplatkem a jedním škubnutím kleští v rukou dentisty. Takové řešení má svá úskalí a nakonec to končí prázdnou pusou a mletým jídlem.

Kdysi, když se řeklo Spojené státy americké, většině lidí se v očích zajiskřilo: svoboda, bohatství a úspěch pro ty, co se nebojí pracovat.

Dnes je situace poměrně jiná. Ekonomika v USA stagnuje a pravděpodobně bude stagnovat příštích deset i více let. Ceny rostou, nezaměstnanost je 15 procent, ačkoliv je oficiálně udáváno jen 8 procent, a zadluženost amerických domácností je nejvyšší v historii. Stejně tak celkový dluh USA, jenž činí 15 bilionů dolarů, již není možné nikdy splatit. Více než 30 milionů lidí žije z potravinových lístků.

A přesto ani jedna strana nechce ustoupit z bilionů dolarů, které jsou každoročně vynaloženy na válečné operace tisíce mil daleko od hranic USA a v zemích, které nepředstavují žádné přímé nebezpečí. Američtí politikové neváhají bombardovat země třetího světa, přebudovávat tyto země na americké kolonie, a to vše za peníze daňových poplatníků.

Bohužel, spousta lidí se stále domnívá, že bombardováním zemí na Středním východě je cesta k nastolení celosvětového míru. Ve skutečnosti je to nejlepší způsob, jak rekrutovat fundamentalisty a radikály k boji proti americkým zájmům v regionu a celém světě.

(Zdá se, že nás v USA čeká dlouhá noc. Počítadlo s hlasy se zastavilo, Obama stále ztrácí poměrně dost hlasů, reportéři na CNN a MSNBC z toho nejsou moc nadšeni, zato na konkurenční stanici FOX se všichni usmívají. Dotáhne se Obama na Romneyho?)

Ano, je to tak, tzv. „swing states" opět rozhodují další prezidentské volby v USA. Média budou v příštích dnech dojímavě psát o dalším velice těsném boji mezi kandidáty obou stran, kde o vítězi rozhodlo de facto několik států.

S úlevou tedy mohu oznámit, že vítězem prezidentských voleb v USA se stává STATUS QUO!

A co lze od vítěze očekávat?

Vůbec nic.

To samé, co v posledních dvaceti letech. Více válečných operací ve světě, pomalé a bolestivé roztříštění střední vrstvy v USA, stoupající počet lidí přímo závislých na různé státní programy v důsledku prohlubující se finanční krize a také pokračující růst policejního státu se vším, co k tomu patří.

Abych řekl pravdu, tak mám z příštích čtyř let poměrně strach. Nelze očekávat žádnou změnu k lepšímu, ba naopak. Možná by bylo nejlepší změnit tohoto skomírajícího koně za nějakého jiného, silnějšího a zdravějšího. Tento kůň je zralý akorát tak na porážku a do salámu finančníků z Wall Streetu.

Je to smutný pohled na zemi, kam lidé po staletí prchali před útlakem a za prosperitou. Dnes sami Američané opouští pomalu se potápějící loď a osídlují země sousedů, hlavně pak Jižní Ameriku.

(Situace na volebním kolbišti se začíná dramatizovat. Obama se pomalu dotahuje na Romneyho. Rozhodne opět Ohio, Iowa nebo Florida, jako tomu bylo v posledních volbách?)

V americkém politickém folkloru koluje historka, kdy se někdo zeptal Benjamina Franklina po konventu ve Washingtonu, jenž měl ratifikovat Ústavu USA, zdali Američané dostali monarchii či republiku. Benjamin Franklin odpověděl, že republiku, pakliže ji budou schopni udržet. Zklamaní byli by otcové zakladatelé, měli by pohledět na to, co se stalo z jejich ve své době revoluční ideje. Benjamin Franklin by musel smutně konstatovat, že jeho následovníci v Americe selhali a místo republiky mají korporátní monarchii v čele s nejmocnějším mužem planety.

Na konci každého klání se tradičně říká: „Sláva vítězům a čest poraženým."

Spousta lidí si to ještě neuvědomuje, ale čas mi dá za pravdu, že poraženým není multimilionář Romney ani zkorumpovaná republikánská strana, ale obyčejní lidé, outsideři, kteří nemají žádný vliv na dění ve svém státě kromě bezmocného vhazování papírových lístků do volebních uren.

Obama, nebo Romney? Stačí se podívat na sponzory u obou kandidátů a tedy i skutečné vítěze těchto voleb – Goldman Sachs, GE, JP Morgan, Wells Fargo, Google a další významné korporace.

Volby ještě nic nezměnily, jinak by je dávno zakázali.

Filip Šorf, Massachusetts close Filip Šorf zoom_in

Zvolit hloupého, či hloupějšího?

- Filip Šorf pochází z Choltic na Pardubicku, do USA odjel po ukončení studia na Univerzitě Hradec Králové v roce 2006.

- Využil zde možnosti pracovat pro jednu organizaci působící v sociálních službách ve státě Massachusetts. Žije a pracuje zde dodnes.

- Jeho šestileté zkušenosti s životem v USA jsou kritické. „Okusil jsem leckteré vymoženosti země, kam většina lidí míří prožít svůj americký sen, který se v mnohých případech často změní v noční můru," říká třeba.

- To, co si myslí o prezidentských volbách v USA, vystihuje ve svém příspěvku na sociální síti Facebook, který tam umístil během voleb. „Dumb or Dumber?" ptá se v něm. V překladu „hloupého či hloupějšího?" Po vyhlášení vítěze Obamy pak Americe na Facebooku pogratuloval k přímé cestě do poroby.

- Velmi kriticky už vloni pro Deník líčil 10. výročí teroristických útoků na věže WTC v roce 2001: „11. září nadobro pohřbilo ideje a principy, na kterých USA vznikly. Místo nich nastoupil agresivní militarismus, porušování lidských práv a americké ústavy obecně. Je smutné sledovat rozklad kdysi svobodné společnosti zevnitř. Američané přitom jen ochutnali dávku své vlastní medicíny, kterou předepisovali na Středním východě."

- Před týdnem pro Deník referoval o spoušti, kterou napáchala na severovýchodním pobřeží USA bouře Sandy.