Známá trampská, folková a country skupina Hop Trop slaví letos své 35. narozeniny.

Vznikla v roce 1980 a od té doby hraje ve stále stejném složení – Jaroslav Samson Lenk, Ladislav Huberťák Kučera a Jaromír Šroub Vondra.

S nejmladším z členů této populární partičky, Jaroslavem Samsonem Lenkem, který na tuzemských pódiích vystupuje od roku 1976 a proslavil se mimo jiné také jako autor hudby k večerníčkům (například Méďové či Vydrýsek), jsme hovořili před vystoupením Hop Tropu v holickém kulturním domě.

Pohodová trojka se na východě Čech objeví už v pátek 13. listopadu od 19 hodin ve svitavské Fabrice.

Pětatřicet let v jedné kapele, to už je opravdu úctyhodný počin. Co bylo podle vás nejdůležitější, abyste spolu tak dlouho vydrželi v nezměněné podobě?
Nejdůležitější bylo, že na nás chodili lidé a že se jim líbily naše písničky. Asi i proto jsme zůstali tou samou partou, v níž nedošlo k žádné změně. Nevím, třeba jsme jediná kapela, která to dokázala (smích). Možná také kvůli tomu, že jsme mezi sebou neměli zpěvačku. Ženský element většinou dříve nebo později vzájemné vztahy nabourá. (smích) A navíc pořád máme ještě chuť s Hop Tropem hrát a baví nás to.

Dá se říct, kdy bylo kapele za pětatřicet let nejhůř?
Kromě totalitních dob, kdy se každou chvíli něco nesmělo, přišlo to nejhorší období  asi po Sametové revoluci. Tehdy mělo mnoho lidí pocit, že kultura nic nestojí. Bylo to v době, kdy se třeba pro Občanské fórum dělala řada akcí zdarma a někdo najednou získal dojem, že se za nic nemusí platit. Člověk třeba rád nějakou podpořil, ale potom za námi přišli ti, co měli na starost zvuk a světla, že by také potřebovali živit rodiny. Pak bylo docela těžké, aby se věci vrátily do normálních kolejí.

Změnila se podle vás za tu dobu domácí hudební scéna?
Možná to bude vypadat, že si z toho dělám trochu legraci, ale u folku těch nových jmen do té první ligy moc nepřibylo. Možná Tomáš Klus, Xindl X a Radůza. Jinak jsem si nevšiml, že by se k nim přidal ještě někdo další.

Čím si myslíte, že to je?
Tyto osobnosti nehrají zbytečně komplikovaně, jsou pro publikum srozumitelné a našly si nějaký způsob sdělení těm, kterým tato hudební forma něco říká. Naproti tomu se některé kapely začaly utápět v mnoha hlasech, metaforických obrazech nebo jiných šílených nebo příliš komplikovaných počinech, jež většinové obecenstvo neoslovily. Vždycky jde o to, jestli někdo má chuť si zpívat ty písničky s interpretem.

Jak vidíte současnost a budoucnost tohoto žánru? Někdo říká, že je folk na ústupu, jiní naopak tvrdí, že se propracovává znovu na výsluní…
Řeknu to úplně natvrdo. Jestliže Tomáš Klus dokonce vyhrál Slavíka, Jaromír Nohavica vyprodává hokejové arény a my všude, kam s Hop Tropem přijedeme, máme narvané sály, tak je podle mého názoru žánru úplně úžasně. Ono je to totiž hlavně o tom, že na někoho lidé chodí a na někoho vůbec ne. A je úplně jedno, o jaký žánr se jedná.

Máte za sebou první, velmi úspěšnou část narozeninového turné Hop Tropu. Jaké byly 
z vašeho pohledu ty první letošní jarní koncerty?
Šlo o dvanáct jarních koncertů, jejichž návštěvnost se pohybovala kolem čtyř stovek lidí. Nejsme sice namyšlení, ale domníváme se, že když na Hop Trop třeba v sousedním státu, ve slovenské Bratislavě, přijde plný sál, že už to cosi znamená (úsměv).

Bylo něco, co vás během jarní šňůry překvapilo?
To snad ani ne. My se vlastně s našimi fanoušky setkáváme neustále, vidíme se, známe se. Snad jedině, že místo holek, které na nás dříve chodívaly, teď chodí jejich děti. (smích)

Jaký to je pocit – vrátit se do regionu, který vám není tak úplně neznámý?
Je pravdou, že jsem léta bydlel v Pardubicích, kde jsem se pokoušel i o bluegrass. Ten neměl ani tehdy na růžích ustláno a nemá ani dnes. A samozřejmě nemůžu zapomenout ani na slavné folkové Svojšice. Jsem rád, že se mi podařilo vracet se zpátky do regionu už jako spíše slavný muzikant (upřímně se zasměje) než jako truhlář, co si jde jen tak zahrát.

Co chystáte nového?
Vydáváme DVD z jarní šňůry. Bude obsahovat několik klipů, na kterých se pracuje. A já pomalu připravuji oslavy své šedesátky, která se chystá na příští rok. Bude to velké. Zatím tajíme místo, ale měli by se tam objevit všichni, co se mnou někdy v životě hráli a pak i mí kamarádi, s nimiž se rád uvidím.

Stručná vizitka Samsona Lenka
Jaroslav Samson Lenk, původním jménem Jaroslav Lenk (* 12. srpna 1956, Plzeň) je český folkový a trampský zpěvák, kytarista, textař a písničkář.
Po dokončení základní vojenské služby se dostal na nábor do Kladna a založil tam folkovou skupinu Máci (1976 až 1993).
Do trampské skupiny Hop Trop (od roku 1980) se dostal po seznámení s jiným jejím členem Ladislavem Huberťákem Kučerou (údajně díky rozbité kytaře, kterou si u Huberťáka nechával opravit).
Od roku 1993 vystupuje také se svou skupinou Samson a jeho parta. V triu s Vlastou Redlem a Slávkem Janouškem (koncertovali také pod názvem Psychiatrio) nahráli tři dlouhohrající desky.
Do jeho tvorby patří mimo jiné i písně k večerníčkům (Madla a Ťap, Vydrýsek, Méďové, Ježek Aladin atd.).
V roce 2008 s ním spříznění lidé založili malou soukromou rozhlasovou stanici Rádio Samson.   (wiki)