Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Vzhledem k mému hazardnímu „štěstí" by se to nikdy nestalo, tak jsem ani na minutu nad touto možností  nepřemýšlela. Ale kdyby taková situace nastala, tak bych tomu asi tak týden nevěřila, a pak  asi samou radostí rozbrečela. S výhrou bych ale  určitě rozumně naložila. Konkrétně  nevím, protože se to  přeci nikdy nestane! I když nikdy neříkej nikdy…

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Mít problém s výhrou v loterii nebo v Sazce jsem si nikdy nepřipustil. Prostě jsem nesázel. Bál bych se – co potom  s vysokou peněžní výhrou? Doporučil bych takovému výherci, který si neumí poradit, aby se obrátil na ministra financí, ten už by věděl jak na to.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Tak za prvé, rozhodně bych se radoval. A to asi dlouho. Za druhé bych to nikomu neřekl, ale vůbec nikomu. Za třetí – odešel bych okamžitě na zasloužený odpočinek, abych ještě z toho života něco měl, než odejdu na trvalý odpočinek v sypkém stavu. Tam už se z toho asi už moc vytěžit nedá. Jo, a taky bych asi nesháněl žádného psychologa, aby mi s tím pomohl se vyrovnat. A potom bych v klidu rozmýšlel, jak s tím balíkem naložit dál. Ale rozhodně bych nechtěl, aby mne to všechno změnilo. Sice moje povaha a zvyky nejsou žádná sláva, ale mně to stačí. Všechny tyto úvahy mají ale podstatný problém! Nesázím a tudíž mne podobné štěstí asi nečeká. Škoda.

Tomáš Vymetálek, architekt:
No, je docela otázka, jestli takhle obrovská suma peněz získaná jen tak ze dne na den, by nakonec člověka udělala šťastnějším.Pořídil bych si pár hotelů někde u moře, na horách, v lázních a jeden třeba v Římě. Pak bych koupil podíl v nějaké dobře vedené farmě, pár dobrých vinařství, pivovar.  Pak bych založil v Hradci Gočárovu univerzitu stavitelství a architektury s nadací pro mladé talenty. No a pak postavil krásný a pohodlný dům pro veselé seniory, abych měl na stáří kam jít, až mě správa veškerého toho pohádkového majetku definitivně unaví, ha ha!