Minulý pátek se v pořadu Českého rozhlasu Hradec Králové s názvem PéHá sešli moderátoři  Lada Klokočníková a Miroslav Vaňura s hosty – Martinem Kožíškem, produktovým manažerem společnosti Seznam.cz, a majorem Václavem Píseckým, vedoucím oddělení informační kriminality Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy. Řeč byla o zbrusu novém internetovém filmu Seznam se bezpečně 2, mluvilo se tedy o bezpečnosti na internetu.

Dvacátého března měl premiéru film, který by nám měl pomoci se na internetu chovat bezpečně. Vy jste autory filmu.  Václav Písecký je velký odborník, vlastně hacker s policejním odznakem. Tys byl nejdřív u policie a pak tě začali zajímat počítače, nebo jsi byl fanda do počítačů, stal ses policistou a najednou jsi byl na oddělení informační kriminality?
VP: Byla to ta druhá možnost. My na oddělení informační kriminality nejsme žádní hackeři, jsme především policisté, kteří mají znalosti z prostředí informačních a komunikačních technologií a umí tyto poznatky a znalosti tohoto prostředí zprostředkovat dál, dalším policistům, umí se v internetovém prostředí pohybovat. Máme znalosti z toho, jak tyto služby fungují a jakým způsobem by se daly využít pro policejní práci.

Je internet bezpečné prostředí?
VP: Jedním slovem asi odpovědět nejde, je to úžasné prostředí, které nabízí spoustu možností, ale je potřeba se tam chovat podle nějakých pravidel a dávat si pozor.

Martine, jak ty ses dostal na Seznam?
MK: To je strašně dlouhá historie. V roce 1999 na Seznamu hledali lidi a já jsem to bral jako dobrou brigádu. A po půl roce přišla nabídka, jestli nechci pracovat pro Seznam. A tenkrát Seznam měl asi patnáct lidí a náš ředitel tam nosil šroubovák a opravoval počítače. Dneska má Seznam osm set lidí. Já jsem 
v roce 2006 dostal na starosti sociální sítě. Už tenkrát se na nás obraceli lidé s tím, že se jim stalo něco hrozného, a já to tenkrát bral jako legraci – Dobře ti tak, jak z tebe mohl někdo dostat takovéhle peníze. Jenže těch případů přibývalo a pak jsme se s Mirkem Vaňurou  potkali, seděli jsme v hospodě a Mirek řekl – To není možné, já jsem už zažil všechno, ale tohle fakt ne. A během večera jsme vymysleli výborný nápad natočit o tom film. Pustíme to našim uživatelům na Seznamu. Ale hned po té premiéře se na nás začali obracet odborníci, školy, média s tím, že mají zájem tento projekt dál rozvíjet a narostlo to do takových rozměrů, že vlastně po letech jsme měli potřebu natočit dvojku, protože se v té době situace na internetu dost změnila.

Martin je šéf Lidé.cz, to je naše největší sociální síť. Patří tam 
i Spolužáci?
MK: Lidé a Spolužáci jsou odlišné služby, chodí tam přes milion lidí. Já mám na starost sociální sítě a jsem jeden z mála lidí v republice, který je placený za to, že je na Facebooku. Ale na druhou stranu, já ho musím dobře znát po té odborné stránce a musím sledovat všechny jeho funkce 
a podobně.

Jednou jsme přišli do kanceláře, bylo dopoledne, Martin zapnul počítač a napsal tam: je mi dvanáct let, jmenuji se Alena, mám chřipku a jsem doma, naši jsou v práci a jsem sama doma, a šla si na sociální síť popovídat s podobnými studentkami a dětmi, které jsou také to dopoledne doma. A teď asi během pěti minut jsme měli jednadvacet mužů, kteří nabízeli té domnělé dívce, aniž by si dokázali ověřit, že to je opravdu holka, že když se jim vyfotí do web kamery nahá, tak že jí dobijí kredit. 
A z těch jednadvaceti mužů šest se jí ukázalo úplně nahých přes web kameru. A to tedy musím říct, že jako tátu mě úplně šokovalo. Já jsem si fakt do té doby myslel, že asi díky svému pořadu 112 znám všechno, ale toto nás tedy dostalo. A tam jsem si uvědomil, jak velké nebezpečí ten internet v podstatě je. Ale to nebezpečí není jenom pro děti.
MK: Tak upřímně řečeno, nalítnout může úplně každý. Třeba my si teď říkáme, že děti jsou naivní, ale spousta dospělých se v dnešní době chce seznámit na internetu. Ale spousta lidí tím, že nemá s internetem takové zkušenosti, tak dokáže nalítnout. Je tam spousta hyen, obírajících 
o peníze lidi, kteří chtějí pomoct. Takže to není jenom 
o dětech. U těch dětí je to trošku o intimnosti, kdy posílají svoje nahé fotky, ukazují se na těch webkách. Dospělí jdou hodně do  finančních transakcí.

Jak bychom mohli charakterizovat váš film Seznam se bezpečně 2?
MK: Jednička, kterou jsme natočili v roce 2009, byla hlavně o tom, že děti jsou oběťmi, 
a  dvojka o tom, že i děti mohou být pachateli. Že se samy mohou nabízet na internetu. Vlastně celá dvojka je o seznamování a sociálním inženýrství. Film budeme stejně jako  jeho první díl distribuovat do všech základních škol jako doporučenou učební pomůcku, má akreditaci ministerstva školství. Mirek točí ty reportáže výborně, je to takový trošku „bu bu bu“ a když si nedáš pozor, tak tohle se stane. To na ty děti platí a platí to i na dospělé.

Co má rodič udělat, když najde 
v počítači svého potomka podezřelou komunikaci?
VP: Určitě tu komunikaci  přečíst celou, vyhodnotit si, jakým směrem je ta komunikace vedená, jestli to nemůže být nějaký žert nebo nějaké nevinné flirtování, jestli se zakládá na reálných základech a hlavně promluvit si 
s dítětem. Pokud si rodič  sám vyhodnotí, že by komunikace na internetu mohla být závadná, tak je několik možností, co s tím dělat. Jako první možnost vždycky má rodič kontaktovat správce nebo administrátora příslušné služby, kterou dítě používá. Tam se dotázat se svým problémem, poslat upozornění. 
V případě českých sociálních sítí administrátoři reagují  rychle, přesně vyhodnotí komunikaci. Zjistí, jestli dotyčný člověk neoslovuje víc dětí 
a potom zase, pokud vyhodnotí tu komunikaci jako závadnou, předávají návrh policii.

Host na pátek

Moderátoři pořadu PéHá v pátek dopoledne přivítají ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové principála známého cirkusu Jaromíra Joo.