Jak se člověk dostane k titulu nejlepšího barmana na světě?
Měl jsem odmala vztah ke gastronomii jako takové,
i když moji rodiče to nedělali. Ale dělal to můj strejda a jeho sourozenci, takže jsem k tomu měl blízko,  a hlavně mě to bavilo. Když jsem byl kluk, bavilo mě vaření, tak jsem se vyučil kuchařem a číšníkem.  Potom jsem si doplňoval ještě maturitní vzdělání a nějaké ty barmanské kurzy. a pedagogické vzdělání.

Kdy vás to začalo lákat k barmanství?
Prvně musí být člověk číšník, pak se z toho vyvíjí i ten barman. Prvně musím umět dobře obsluhovat stůl.  Samozřejmě je to také o společenském vystupování, chování, aby člověk byl dobře ustrojený, aby vypadal jako číšník, 
a ne nějaký šmudla. Potom to barmanství je už taková nadstavba. Není ani v učebních osnovách, takže  barmanské kurzy se vyučují externě.

Takový koktejl asi musí i dobře vypadat, ne?
Přesně tak, koktejly jsou samozřejmě barevné. 
A vždycky ten koktejl musí dobře vypadat. Protože někdy se stane, že vymýšlíte koktejl, chuťově je výborný, ale barevně vypadá hnusně. Pak musím udělat něco jiného.

Zažila jsem barmanskou show, kde sám barman chytil  plamenem.  Chtěl nějak ten oheň sfouknout, a najednou mu chytilo vše, co měl na sobě, bylo to velmi dramatické. Stalo se i vám někdy něco podobného? Vidím, že máte knírek, tak si říkám, jestli to není také riziko?
Dělali jsme silvestrovský pořad s Ondrou Slapničkou. On je trojnásobný mistr republiky ve fleru, to je vlastně určitý druh žonglérství. A já jsem tenkrát dostal nabídku, jestli bych v televizi něco podobného neudělal. V tom házení byl Ondra lepší než já, tak jsem ho zavolal a říkám – Ondro, nechtěl bys do televize? Ale musíš tam udělat fajn show, jak se plive oheň. Udělali jsme takové duo vystoupení. Každý jsme protočili láhve v ruce a  hodili si je za záda. Ty lahve hořely.  Měli jsme u toho takový knot, z toho šel oheň, aby to bylo atraktivní. Pak jsme ty láhve vyhodili do vzduchu a dali  je k sobě. Kolega  plivl ten alkohol 
a udělalo to ten ohnivý ocas. No jenomže, jak to neměl natrénované, tak mu vypadlo pár kapek mimo, a teď mu chytala brada, začaly mu hořet ruce. A my jsme to začali hasit, hradecká televize to natáčela. Ti lidé říkali –  To tam nedáme, to vystřihneme. 
No a pak mě zavolali a říkali, že se to Pražákům hodně líbilo, že by to chtěli dát do televize. Jestli by nám to nevadilo. Tak my jsme říkali, že to nevadí. Bude nějaká legrace. 
A to jsme ještě netušili, co na nás vymysleli. Bylo to v silvestrovských novinách. 
A najednou byl pořad Nešťastníci roku, komu se co nepovedlo. A my jsme byli číslo dvě.

To je takový důkaz, že jste pro své povolání zapáleni a že je to rizikové povolání. Ještě mi řekněte – když se míchá koktejl, tak ten barman neochutnává. 
On to míchá čichem. Vy, když připravujete  koktejl, přece musíte ochutnávat, když vymýšlíte nové chutě. To přece nejde jen čichem a zrakem.
Musíme to ochutnávat, samozřejmě. Je to někdy náročné. Prvně o tom koktejlu musím přemýšlet. Jaký vymyslet. Ze začátku jsem přečetl mnoho literatury. Co jsem kde viděl nového, tak jsem si koupil a četl jsem. Ale vždycky musíte vymyslet originál. Nemůžete to vzít z té knížky a namíchat to. Můžete to tak udělat pro hosta, ale ne na soutěž. To byste kopíroval. Někdy ten koktejl vymyslím za hodinu a někdy ho vymýšlím dva dny nebo dva večery.

Je určitě důležité, aby měl koktejl i krásný název.
To je někdy docela náročné. Jednou jsem jel na soutěž, měl jsem bílý koktejl a pro něj dva názvy. Jeden byl Anděl touhy a jeden byl Víla bohů. A tak jsme vybrali Víla bohů. A ten koktejl vyhrál první místo.

Mícháte i nealkoholické koktejly? Nechybí v jejich chuti alkohol?
Samozřejmě, že ten alkoholový koktejl je lepší, je takový výraznější. Ale dá se udělat 
i velice dobrý nealkoholický koktejl, protože máme  kvalitní sirupy. A pak se musí dělat s čerstvým ovocem, čerstvou šťávou z pomerančů, mandarinek, grepů. To, co je čerstvé,  je vždycky nejlepší.

Kde vám se nejvíc líbilo z těch zemí, které jste procestoval? Kam byste se chtěl vrátit?
Pro mě byl nejkrásnější Singapur. Taky proto, že se mi tam podařilo vyhrát. Krásná je  Brazílie, ale je to velmi chudý stát. To byl obrovský rozdíl, když jsme přijeli ze Singapuru do Brazílie.

Na závěr nám, prosím, prozraďte nějaký novinkový koktejl… Co si dáme?
Na toto teplé období bych třeba doporučil Daiquiri. Je to vlastně spíše ledová tříšť. Vypadá jako zmrzlina. Základ Daiquiri je z rumu, dává se tam zlatý rum, citrónová šťáva a cukrový sirup. Dneska se může udělat Daiquiri různých chutí – banánový, jahodový. Když uděláte Daiquiri z čerstvých jahod s rumem, přidáte trošku citrónové nebo limetkové šťávy, čerstvé jahody, trošku to dochutíte jahodovým sirupem a rozmixujete to, můžete tam dát tolik ledu, kolik se vejde do  nápojové skleničky, pak na to nalijete  suroviny a vznikne nádherný kopeček. Vypadá to jako zledovatělý a jiskřivý Matterhorn.

V pátek změna

Páteční program Českého rozhlasu Hradec Králové mezi desátou a jedenáctou hodinou výjimečně nebude patřit rozhovoru 
s hostem. V tomto čase si můžete poslechnout sestřih záznamu 
ze středečního vyhlášení vítěze ankety Šarmantní osobnost roku.