Stíhá toho hodně. Studuje, učí, tancuje, ... A peče úžasné dorty

Jenže Veronika Petrusová, jež je další osobností z našeho pravidelného cyklu Zajímaví lidé Hradecka, má vedle toho hned několik originálních koníčků.

Tak například: Před několika lety začala péct dorty a zdokonalila se v nich natolik, že se dnes ani nechce věřit, že je nevyráběl profesionální cukrář, ale čtyřiadvacetiletá slečna.

Společně s přítelem se stará o pět činčil, má v plánu pořídit si ještě psa a začít s ním závodit.

Její největší vášní je však tanec. Už od pěti let závodně tančí a vystupuje s taneční skupinou z Pohybového studia Hroch v Pardubicích. „Začínali jsme na disku, pak jsme se přesunuli více do freestylu, děláme i latinu. Jde zkrátka o skupinový tanec, se kterým vystupujeme na různých akcích," vysvětluje drobná blondýnka.

Jak často s vaší skupinou trénujete?
Původně to bylo dvakrát do týdne. Teď se ale spousta holek rozeběhla na školy, takže pravidelný trénink je jen jednou do týdne. Přesto se ale snažíme scházet  vícekrát.

Tančíte i závodně. Jaké úspěchy už máte za sebou?
Ještě loni jsme objížděli hodně soutěží, letos jich už asi tolik nebude. Soustředíme se totiž spíše na vystoupení. Dříve převažovala snaha být první a vyhrávat, teď si to zajedeme na soutěž spíš zkusit a hlavně si to užít. Loni bylo největším úspěchem týmu první místo v latině v republikovém klání.

Co nějaké další sporty?
Kdysi jsem závodně skákala se psem přes překážky, tomuto sportu se říká agility. Doufám, že se k němu jednou vrátím. Kromě toho ráda jezdím na kole, hraji squash. Dalo by se říct, že mě baví všechno, co se týká sportu. Tedy kromě formulí a motorek, ale jinak vážně všechno.

Mimo to se věnujete pečení dortů, které vypadají opravdu krásně. Jak jste se k tomu vůbec dostala?
Zhruba od třinácti let mě začalo bavit pomáhat mamce v kuchyni. Někdy v osmnácti jsem upekla svůj první dort. Byl to tedy spíš takový pokus o dort. A pak se mi narodila neteř, které jsem k prvním narozeninám také vyrobila dort, a tím to vlastně všechno začalo. Informace jsem si našla na internetu a pustila se do toho. Pak přišly narozeniny přítele, tak jsem udělala druhý dort. Pak měl narozeniny zase někdo jiný z rodiny a tak to pokračovalo. Peču hlavně pro rodinu, občas se ozvou i kamarádi.

Jak dlouho vám výroba takového dortu trvá?
Většinou pět až šest hodin, byly však i časově náročnější.

Jaké používáte suroviny? Počítám, že takový dort nebude nejlevnější…
To není. Jen za suroviny dám zhruba od tři sta korun výš. Když se zlevní vejce, tak zase podraží máslo a mléko a naopak. Cena se tedy vlastně nemění. Na dort nepoužívám pravý marcipán, sama si vyrábím fondán, se kterým se mi pracuje mnohem líp.

Z čeho se fondán vyrábí a jak se s ním pracuje?
Vyrábím ho ze sušeného mléka, moučkového cukru a vanilkového aroma, které se mi osvědčilo mnohem víc než klasické mandlové. Stačí zamíchat a za chvíli je hotovo. Největší věda je potáhnout kulatý dort fondánem. Pořád totiž někde přebývá. Zjistila jsem, že jsou na to nejlepší gumové rukavice – fondán se na ně nelepí a dá se tak hezky uhladit. Člověk si ale na to musí nejdřív přijít. Je to trochu jako pracovat s modelínou.

Pochutnáte si ještě na dortu nebo jste se jich už po té době přejedla?
Sladké miluju a můžu ho všech formách. Takže i dort si dám ráda. Jen ten fondán až tak moc nemusím. Ze začátku mi vše hrozně chutnalo a při pečení jsem neustále uždibovala. To už teď skoro nedělám, asi mi už dorty trošku zevšedněly. I tak si na nich ale vždy pochutnám.

Jaké všechny dorty už jste vyráběla?
Úplně nejraději dělám dorty pro děti. Jsou veselé a barevné, navíc děti mám velmi ráda. Oblíbený byl Mickey Mouse nebo dort s Hello Kitty. Nedávno jsem dělala dort na motivy Knihy džunglí či Dobu ledovou. Ne všechny dorty jsou kulaté, vykrajovala jsem i různé tvary. Třeba medvídka „Me to you", krtečka nebo šmoulu.

A co třeba slané dorty? Nezkoušela jsem je?
Dělala jsem jeden bráchovi, protože není  fanoušek  slaďoučkých dortů. Byl to dort ve tvaru sumce, protože dřív rád rybařil, když na to měl ještě čas. Byl z toustového chleba, navrchu plátkový sýr a uvnitř pomazánka. Ale jiná příležitost zatím nebyla. Všichni po mě zatím chtěli jen sladké dorty.

Kromě tancování a dortů studujete magisterský obor Učitelství anglického jazyka a tento jazyk také sama učíte na pardubické konzervatoři. Máte ještě vůbec čas na nějaké další koníčky?
Velký koníček je pro mě můj přítel, trávím u něho celé víkendy. Také moje neteře a celkově rodina. Bez té bych nedala ránu. Baví mě  jakékoliv vyrábění. Třeba náušnic, což je úžasný relax. No a v neposlední řadě zvířata. Těším se, že až se na jaře nastěhujeme do nového domu, který opravujeme, pořídíme si  pejska. Chovám také činčily. Původně jsem měla jednu, pak se pořídila další, aby jí nebylo smutno. Jenže ony se nám rozmnožily, a tak jich máme pět.

Bratr kope ligu za Baník. „Jsem velká fanynka," říká

close zoom_in Sportovně založená je celá rodina Petrusových. Veronika tancuje, David Petrus, její bratr, je známý fotbalista. „Brácha hrál v Pardubicích, a stejně jako všichni fotbalisté snil o lize. A letos v srpnu se mu to konečně poštěstilo, kope za Baník Ostrava," vypráví o bratrově úspěchu Veronika.

Jenže po několika odehraných zápasech přišlo zranění. „Někdy na začátku října si brácha přetrhl vaz v koleně a musel na operaci menisku. Čeká ho ještě další operace – křížového vazu." Celá rodina však doufá, že se koleno brzy zahojí a šestadvacetiletý fotbalista se vrátí na zpátky hřiště. „Věřím tomu, že bude zase hrát, je to velký bojovník," usmívá se Veronika.

A jak to má ona sama s tímto sportem? „Jsem velká fanynka. Mně vlastně ani nic jiného nezbývá. Brácha hraje už od pěti let a tak jsem v tomhle prostředí od malička. Na fotbal se chodím dívat poměrně často. Dokonce i svého přítele znám přes bráchu z fotbalu."

Veronika Skřivanová