A zase ty Velikonoce. Ne, že bych je jako „holka z vesnice“ měla zrovna v oblibě. Člověk se do noci snaží vyrobit trochu lákavé kraslice a nakonec se dočká jen vyšlehaného zadku. Jenže jen co jsem se odstěhovala z vesnice do města a pochopila, že auto bude můj nejoblíbenější dopravní prostředek, z Velikonoc se pro mě stala doslova noční můra. Což o to, chovat se slušně na silnici mi potíže nedělá. K pirátům se neřadím, ale rozhodně ani k těm na druhém pólu extrémů. A těch se kolem svátků vyrojí až příliš. Já jim říkám „vajíčkáři“. Na zadním okénku svátečního vozu většinou z minulého století mají plato vajec a vesele si to šinou asi tak 40kilometrovou rychlostí v hodině k příbuzným. Nicméně troubení ani rozčilování nepomáhají. A za ty roky, přesto, že jsem od přírody řidič cholerik, mi tak nějak došlo, že si aspoň jednou za rok tu cestu můžu užít. Takže vlastně díky, „vajíčkáři“.
play_fill
