Odpovědnost senátorů, poslanců, starostů či hejtmanů vůči veřejnosti je obrovská: proto musí politici počítat také s nedůvěrou či kritikou lidí, o jejichž životě rozhodují.

Podání trestního oznámení na politiky či spoluobčany patří mezi nástroje, které jsou v podstatě jedním – pro mě ne zcela běžným – ze způsobů, jak prověřit správnost jejich kroků a rozhodnutí. Trestní oznámení samo o sobě nesvědčí o tom, že se „žalovaná" osoba „žalovaného" skutku dopustila.

Sám jsem se stal obětí zneužití institutu trestního oznámení: v souvislosti s jeho podáním, kterému se média s nebývalou intenzitou věnovala, jsem se dostal do souvislosti s naprosto nepravdivými a nepodloženými nařčeními.

To samo o sobě stačí, aby se člověk – ať politik či nepolitik – stal obětí pomluvy. Kdyby média věnovala publicitu každému trestnímu oznámení, neznamenalo by to jen znevěrohodnění tohoto nástroje. Do podivných souvislostí a podezření by se pak dostávali často naprosto nevinní lidé, kteří s politikou nemají nic společného. V mém případě to vedle mne byli třeba mí příbuzní, děti nebo přátelé. Rozhodující a skutečně závažný je především výsledek šetření policie, která někoho na základě trestního oznámení obviní či žaluje.

Zveřejňování a přetřásání podaných trestních oznámení v tisku je pak pouze snadnou cestou, jak někoho snadno a zcela nepodloženě poškodit a pomluvit. A k tomu trestní oznámení ani práce policie, kterou platíme z daní stejně jako práci veřejně činných politiků, rozhodně neslouží.

Ing. Josef Táborský, senátor, člen Rady Královéhradeckého kraje