Manželé Hlušičkovi se soudí s mosteckým závodním okruhem. Hluk z něj pocházející činí jejich život těžko snesitelným. První spor prohráli, krajský soud ale nedávno nařídil nové jednání. Nejsou ostatně sami, kdo si stěžují. Ti, kdo musí denně poslouchat rachot, vrčení, škrundlání a vytí rychlých automobilů, láteří na to, že ani nemůžou vyjít na zahrádku a musí dřepět doma.

Míru hluku regulují nejrůznější zákony. Právní kancelář Frank Bold poskytuje návod, jak žalovat příliš hlasitého „souseda“, v tomto případě autodrom. Řev motorů by totiž neměl lidi obtěžovat při jejich obvyklém způsobu života. Soudkyně Vlčková, která první žalobu manželů zamítla, se opírala o jiný paragraf občanského zákoníku. Podle něj se nemůže sousedská žaloba týkat úředně schválené stavby. A mostecký závodní okruh samozřejmě schválen byl.

Věc je ovšem obecnější a vyvolává dvě otázky: Kde končí svoboda rychlých aut a začíná právo lidí na ticho? A druhou: Není hukot, řinčení, kvílení, túrování, brumlání, rachot, sbíjení či foukání listí fukarem a podobně něčím, co nás obklopuje a kazí nám život, a to i když nebydlíme vedle závodní dráhy nebo u letiště?

Zákon, i když má přesné limity a příslušní úředníci dobré měřáky, nemůže hluk kolem nás vyřešit. Nejen proto, jak v případě Hlušičkových vidíme, různí soudci mohou mít různé názory. Lidé, kteří žijí ve větším či velkém městě, se dobrovolně rozhodli, že budou obklopeni zvuky. I když dobrovolnost je otázkou. Pokud někdo zakoupil v domě u pražské magistrály byt před čtyřiceti lety, těžko mohl počítat s tím, kolik tam bude teď projíždět automobilů. Kolik městského zvukového smogu je pro člověka neúnosným? A zhorší to soused, když cvičí na klimpr?

Nejedno manželství se už rozpadlo kvůli tlačítku volume na televizním ovládači. Vnímání zvuku je totiž individuální. Někdo při nastavení na „pět“ téměř neslyší a potřebuje „12“, což je pro jeho partnera trýznivé mučení řevem. Jednoho domkáře pokřikování dětí na hřišti vedlejší mateřské školky dohání k šílenství, druhý má z toho, co nazve veselým švitořením, radost. Tady žádné normy nepomohou.

Předchozí řádky, jakkoli nevývratné, samozřejmě nejsou pobídkou k ignorování zákona a slušných sousedských vztahů. Pokud jsou požadavky na ztišení v souladu se zdravým rozumem, měl by jim každý vyhovět dokonce bez donucení. V případě závodního okruhu patří řev motorů k jeho podstatě. Musí však ukázat, že pro jeho zmírnění udělal všechny dostupné (a finančně přiměřené) kroky. Anebo zaplatit odškodné. Pouhý odkaz na úřední povolení patrně vyhovuje paragrafům, z hlediska slušnosti však není dostatečné, i kdyby nakonec pro justici stačilo.