Ukrajina je trnem v oku nejen ruskému prezidentovi Vladimiru Putinovi, ale i části evropských zemědělců. Neboť je to konkurence, která je schopna nabídnout obilí, slunečnice a mnoho dalšího ve srovnatelné kvalitě za nižší ceny, než za které se prodávají v EU.

Unie samotná je dnes největším exportérem potravin na světě a Ukrajina jako další zásadní exportér zemědělské produkce vytváří na dosavadním, už tak přehlceném evropském trhu ještě větší přetlak. Ten se v loňském roce podařilo snížit obilnou dohodou s Ruskem, díky níž se povedlo dostat miliony tun ukrajinských zemědělských plodin nejlacinější, tedy mořskou cestou do zemí třetího světa. Ty jsou na dovozu potravin jak z Ukrajiny, tak z EU závislé. A současné ruské utahování šroubů kolem vývozu obilí z Ukrajiny hrozí zvýšením cen v těchto nejvíce ohrožených částech světa. Proto je nejvyšší čas na společnou evropsko-ukrajinskou akci.

Ať se to evropským farmářům líbí, nebo ne, je už Ukrajina de facto přes rok hospodářskou součástí Evropské unie. Válkou poničená ukrajinská ekonomika toho nemá zase tak moc k nabízení. Ale právě zemědělské produkty jsou něčím, co Ukrajina dělat umí, a ve velmi slušné kvalitě za konkurenceschopné ceny. Jezdím na Ukrajinu už dvacet let a mohu potvrdit, že nabídka domácích, velmi dobrých a laciných potravin byla na Ukrajině vždy obdivuhodná a v letech před válkou i velmi kvalitní.

Obilí jako jediné platidlo

Samozřejmě, je tu přísná evropská legislativa týkající se potravin, a ne ve všech případech je ukrajinské potraviny musí splňovat. Ale troufám si tvrdit, že v základu je to velmi kvalitní a relativně levné zboží. I přes válečné škody, okupaci části země, nedostatek pracovních sil a podobné problémy je to navíc něco, čeho je na Ukrajině nadbytek a co si může dovolit vyvážet.

Uvnitř EU má ukrajinský vývoz potravin blahodárný vliv na pokles inflace a konec velkého zdražování. Tedy něco, co většina obyvatel chce. Ale co se nelíbí některým potravinářům a obchodníkům. Nesmí to ale být na úkor kvality a bezpečnosti potravin na trhu EU.

Vážnější problém, který musí Kyjev, Brusel a členské státy společně vyřešit, je de facto včlenění Ukrajiny do evropského zemědělského trhu. Vývoz potravin do třetího světa je třeba řešit společně, tak, aby se unijní zemědělský trh nezhroutil. A přitom se umožnilo Ukrajině vyvézt to, co vyvézt může. Pokud to totiž Ukrajině vyvézt neumožníme, budeme ji muset o to víc podporovat. Protože jednoduše řečeno, dnes Ukrajina fakticky nemá jiné platidlo než zemědělské plodiny. A je lepší dostat za evropskou pomoc Ukrajině jako protihodnotu aspoň obilí, které bude možné vyvézt do třetího světa, než nedostat nic. Po roce války by si člověk řekl, že tohle nám už musí dojít. Bohužel, stále nedochází.