Vlastní dům s divadlem. To je velký sen ředitele Dobrého divadla. V Hradci a okolí působí už deset let, a to bez jakékoliv podpory. Přesto se divadlu daří, každý měsíc zve do Hradce zhruba dva ochotnické spolky nebo pořádá koncert.

„Výročí slavíme celý rok. Hlavně vnitřně," směje se Tomáš Langr, který je další osobností z našeho cyklu Zajímaví lidé Hradecka.

Dobré divadlo slaví deset let. Napadlo by vás na začátku, že to vydrží tak dlouho?
Začátky byly takové úsměvné, obrozenecké. Nenapadlo by mě, že budeme dál pokračovat. Už jen proto, že jsem plakáty maloval fixem a sám věšel po okolí. V plánu bylo jen jedno představení.

Co vás přesvědčilo udělat další?
Naše první číslo byl kabaret. Různé scénky i hudební vystoupení. Přišlo šedesát lidí a všichni se mě na konci ptali, co bude příště.

Čili lidé si sami řekli, že chtějí další divadlo…
V té době jsem dal výpověď v práci a neměl do čeho píchnout. Pořádání kulturních akcí mě bavilo. Chtěl jsem dělat něco užitečného a nevěděl přesně co. Od té doby jsem do Hradce začal zvát každý měsíc jeden divadelní soubor.

Máte stálé zázemí?
Ne, jsme jako obrozenci. Nemáme vlastní sál. Vystupujeme, kde se dá.

O kamenném divadle jste nepřemýšlel?
Nemáme na to, abychom nějaký objekt koupili. Bohužel jsme zatím nedostali od města žádný grant, i když jsme se o to snažili.

Kočovný život možná ale tak trochu k divadlu patří…
Snažíme se s tím nějak prát. Myslím si ale, že v Hradci nějaký alternativní klub, kde by mohly divadelní spolky vystupovat, chybí. Daly by se tam dělat koncerty, divadla, přednesy, výstavy… Klub, který bude vybavený světlem i zvukem, a budou tam chodit nejen mladí lidé.

Jak byste Dobré divadlo popsal?
Spoléháme na jinakost. Každého uvítáme podáním ruky a uvedeme do sálu, kde jsou stoly se svíčkou, každý si může objednat jídlo a pití. To se v jiném divadle nestane. Po skončení nikoho nevyháníme. Lidé se mohou dál posedět, popovídat si s umělci.

Tvrdíte také, že když se hra někomu nebude líbit, vrátíte vstupné. Už se to někdy stalo?
Jednou za těch deset let. Ten člověk spěchal nebo neměl čas, tak jsem mu vrátil vstupné. Vybíráme pořady, aby lidé nemuseli utíkat. Zatím se to stalo jen jednou.

Tomáš Langr
• 40 let
• bydlí Litomyšli – narodil se však v Hradci Králové a do nedávna tu také žil
• ženatý, jedno dítě
• ředitel Dobrého divadla
• zájmy: má rád výlety do přírody, hraje na kytaru
• jako rytíř Toulovec dělá průvodce po městě dětem i dospělým

Kde všude Dobré divadlo působí?
Hráli jsme všude možně. 
V Opočně, Pardubicích, Malšově Lhotě,… Nakonec se nám osvědčil jen Nový Hradec a Litomyšl, jinde jsme třeba nenašli dostatečné publikum.

Jak to děláte, že vás takové neúspěchy nesráží?
Já už vlastně ani nic jiného dělat neumím. Tohle mě zkrátka baví. Bedřich Smetana, Josef Kajetán Tyl, Božena Němcová nebo Václav Thám to taky neměli jednoduché.

Řekl jste si ale někdy, že už to zabalíte?
Na to jsem pomýšlel často, ale nikdy jsem to nevzdal.

Co považujete za svůj největší úspěch?
Dobré divadlo dokázalo překonat období deseti let bez nějaké velké finanční ztráty. Umělci už dnes nejezdí za párek, ale za honorář. Deset let bez dotací považuji za velký úspěch. Za tu dobu na nás přišlo 40 tisíc lidí.

Které hry lidi nejvíc baví?
Lidi se chtějí bavit. Největší úspěch měla Zelňačka z Červeného Kostelce, hry Pepy Tejkla z Jesliček. Čas od času zařadíme i nějakou truchlohru, jak říkali naši předkové.

Dá se pořádáním divadla uživit?
Špatně. Kromě divadla provázím jako rytíř Toulovec po Litomyšli.

Jak to funguje?
Představte si, že přijedete do Litomyšle a nevíte, kde je to hezké, kde by se vám mohlo líbit, kde se dobře najíte. 
A máte jen jeden den. Takže 
k vám přijde rytíř a poradí vám. Provede vás městem, poví vám zajímavé příběhy, legendy.

Nechtěl byste dělat něco takového i v Hradci?
V Hradci jsem nabízel městu projekt Pěšky nebo kočárem, Hradcem s panem Gočárem. Nebyl o to zájem. Rytíř by se sem nehodil, pan Gočár ano.

Co plánujete do budoucna?
Chceme více působit na hradě Kunětická hora. Už šestým rokem tam pořádáme Hrad řemeslníků, kam se pravidelně sjíždí řemeslníci z celé republiky. Na léto plánujeme i Hrad divadelníků a hudebníků.

A co vaše osobní plány?
Chtěl bych mít jednou vlastní dům s divadlem. Nahoře bych bydlel a dole by se hrálo. Scházel by se tam soubor Pábitelé, který by se zaměřil na Bohumila Hrabala. Zatím je to však jen sen.

U vchodu vám podá ruku ředitel

Tak trochu jiné divadlo. U vchodu vám ředitel podá ruku, pozdraví se s vámi a vy se můžete posadit ke stolu a dát si večeři nebo třeba něco dobrého k pití.
Pak se příjemně pobavíte u ochotnického představení a pokud by se vám snad nelíbilo, ještě vám vrátí vstupné.

Ze sálu vás navíc nikdo nevyhazuje – můžete tu třeba ještě počkat na herce a popovídat si s nimi nad sklenkou vína. Přesně to je Dobré divadlo, které letos slaví krásné jubileum – deset let od svého vzniku.

Nejbližší ochotnické představení se koná 11. dubna v hradeckém AC Klubu. S hořko-sladkou komedií Dovolená po česku sem zavítá divadelní soubor Kroměříž.

Kromě dospěláckých představení je tu Dobré divadlo i pro děti. Každý měsíc mohou zajít na některou z pohádek v RC Budulínek. Na neděli 13. dubna je pro ně připravena loutková pohádka O Smolíčkovi.

„Podporuje nás i Jiří Suchý ze Semaforu, sochař Olbram Zoubek nebo zpěvačka Radůza," říká Tomáš Langr.

Veronika Skřivanová