Tomáš Vymetálek, architekt:
Vzpomínky na advent v dětství jsou pro mne jedny z nejkrásnějších a každý rok se mi znovu vybavují. S babičkou jsme jezdili do lesa pro stromek, vyráběli jsme svícny z jablek a sušeného ovoce, doma se hodně peklo a vařilo. Ty všechny vůně jsou vskutku nezapomenutelné. A pak to nekonečné očekávání Štědrého dne, psaní dopisu Ježíškovi. Vzpomínám si, že jsme ho vždycky dávali 
s bráchou za okno a pak každý den kontrolovali, jestli už si ho vzal. A hlavně bylo tenkrát více sněhu, se mi zdá..

Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Ano, už je to za dveřmi! Tento předvánoční čas mám moc ráda. Všude se to začíná zahalovat do vánočních převleků, tóny vánočních melodií se linou městem  a začíná ten pravý sváteční  chaos. Právě to všechno mi připomíná časy, kdy  jsem jako dítě vnímala všechny ty vánoční tradice, adventem počínaje.  Zapálí se první adventní svíčky, pomalu se začínají spřádat plány na pečení cukroví a plno dalších věcí. Zkrátka začíná to pravé  předvánoční „šílenství".  Prostě kouzelný čas!

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Advent pro mne  znamená čas očekávání něčeho hezkého.To jediné mne v dětství naplňovalo dobrými pocity, které ale v té době byly poznamenány válkou a posléze komunistickou diktaturou. Němci ve válce chodili také do kostela jako my a věřte, že mít tam „esesmana" za zády nebylo nic příjemného. Komunisté zase nepřáli takovým projevům, a tak jsme čas adventu trávili většinou doma s rodiči v tichosti a bez okázalostí. V tomto duchu jsme vychovali i naše děti.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Nějak si neuvědomuji, že bychom příliš podléhali tradicím a zvykům a tedy ani adventu. Vždyť koneckonců to ani nebylo dost dobře možné, naše tradice byly přebity Dědou Mrázem a jolkou. U nás doma tedy ne, ale obecně ano. Na advent tedy nemám nijak výrazné vzpomínky.