S trochu nadsázky by se dalo říct, že sopranistka Markéta Mátlová má před sebou „pardubický" závěr prvního měsíce nového roku. Už ve středu 20. ledna vystoupí od 18 hodin v Kulturním domě Hronovická na slavnostním vyhlášení nejlepších sportovců Pardubicka. Ve čtvrtek 28. ledna pak od 19 hodin v Sukově síni Domu hudby společně s houslistou Jaroslavem Svěceným a hudebním skladatelem, zpěvákem a aranžérem Jiřím Škorpíkem předvede své umění jako součást unikátního hudebního projektu SMS*. Ten posluchače přenese do barevného, alchymisticky namíchaného světa hudby, kde si baroko podává ruku s dneškem, klasicismus s včerejškem a romantismus s budoucností…

Proč jste se opět rozhodli s projektem SMS* přijmout pozvání do Pardubic?
Protože už po naší pardubické premiéře před dvěma lety nám přišlo mnoho pozitivních reakcí, abychom se sem brzy vrátili. Tak se nám to teď konečně povedlo. (úsměv)

Proč jste vůbec kývla na účinkování v tomto projektu?
Ačkoliv se prakticky celý svůj profesní život věnuji opeře, považuji se tak trochu za rebelku v tomto oboru. Mám ráda, když se věci dělají jinak, než je běžně zvykem. Možná si ještě přijdu málo zkostnatělá na to, abych zpívala jen operu, poslouchala na slovo šéfy operních domů a dirigenty a pevně se držela notového zápisu. Proto mi přišlo sympatické, když mě Jiří Škorpík a Jaroslav Svěcený oslovili ke spolupráci. Baví mě dělat klasickou muziku jinak než klasicky. Osobně jsem přesvědčena o tom, že hudba je jenom jedna, a ta je buď dobrá, nebo špatná. Těší mě, když se hranice mezi žánry smazávají a vznikají projekty, které mají širší hudební záběr.

Co vás na vystupování s kolegy z projektu SMS* baví?
Líbí se mi, že každý náš koncert je jiný. Nejsou tu pevně dané hranice, přes které člověk nemůže jít, ale naopak má možnost do toho, co bude na repertoáru, mluvit a program daného vystoupení spoluvytvářet. Navíc se v tomto seskupení obklopujeme lidmi, které máme rádi a se kterými jsme na podobné vlně.

Ve světě opery se však na takové cesty za hranice tohoto žánru většinou nedívají zrovna s nadšením…
To už je úděl rebelů… Myslím si, že tyto kroky operní pěvce trochu polidšťují. Beru to jako důkaz, že nejsme žádní sloni v porcelánu, ale také ženy či muži, co mají rádi zábavu.

Na co se mohou posluchači 28. ledna v Domě hudby těšit?
Na skladby, které znají, ale v originálním aranžmá. Budeme se snažit o to, aby diváci slyšeli kvalitní hudbu a aby si z koncertu odnesli pokud možno pozitivní náladu.

Proč se vlastně snažíte proplouvat mezi různými žánry?
Chci, aby můj záběr v umění byl co nejširší. Proto jsem třeba vystudovala také architekturu a design. Když se člověk věnuje jen jednomu oboru, občas se může stát, že má tak trochu klapky na očích a nevidí dál. Pokud je nemá, může si udržet určitý nadhled.

Jak se podle vás proměňuje současný operní svět?
Už není tak zkostnatělý, jak býval. Dříve mohly operní pěvkyně na jevišti stát jako almary, nemusely se hýbat a ani pokoušet o nějakou hereckou akci. To už dnes zpravidla neplatí. Říkám to z pozice člověka, který není v žádném stálém angažmá a má tu výhodu, že si užije ty hezké chvíle na jevišti a nemusí řešit, co se leckdy odehrává v zákulisí operních scén.

Ta svoboda vám asi vyhovuje…
Momentálně ano, ale těžko říct, co bude za pár let. Donedávna jsem trávila 80 procent roku v zahraničí. Od minulého roku se to trochu změnilo. Možná to je tím, že už stárnu nebo se chystám hnízdit. (smích) Začalo se mi stýskat po domově. Ty doby, kdy jsem byla prakticky pořád v cizině, měla tři koncerty do měsíce a každý z nich byl na jiném kontinentu a vůbec mi to nevadilo, jsou pryč. Teď už si vybírám, kam poletím. Ostatně, ta doba už je taková, že si vybírat musíte. Nyní už by třeba koncert v syrském Damašku nešlo uspořádat. Před dvěma měsíci jsem byla v italském Miláně a i zde se spousta věcí změnila a člověk přemýšlí, jestli se mu chce případná rizika podstupovat. Na druhou stranu si zase nechci připouštět, že už bych se nikdy nikam nepodívala. Ale momentálně jsem ráda v Česku a jsem za to šťastná.

Je vám líto, že se svět takhle zásadně proměňuje?
Myslím, že nejsem nějak přecitlivělá, ale samozřejmě, že když se dozvím, že nějaká místa, která jsem v minulosti navštívila, v podstatě neexistují, tak to skoro opláču. Je hrozné, že tomu nejsme schopni zabránit. Lidstvo by se mělo poučit z minulých chyb. Pokud to neudělá, bude to velký problém.

Která místa na vás ze zahraničí nejsilněji zapůsobila?
To se asi nedá říct. Úžasné byly koncerty v zahraničí, na nichž  jsem zpívala české autory. To se mi stalo třeba v Číně, kde jsem jednu dobu vystupovala několikrát do roka, či v Londýně, kde jsem účinkovala na akci pro české emigranty a jejich potomky. Tehdy jsem měla co dělat, abych neplakala dojetím. Bylo z nich cítit, že z tohoto zážitku budou žít ještě dlouho. V takových chvílích si člověk řekne, že jeho poslání má smysl.

Jak se těšíte do Pardubic na středeční vyhlášení nejlepších sportovců Pardubicka?
Miluji koně a dokonce na nich i jezdím, takže logicky fandím Velké pardubické. Také se ráda projedu  na motorce. Proto jsem příznivcem plochodrážní Zlaté přilby. Do Pardubic se zkrátka těším. I proto, že mají nádherné centrum a rovněž lidé tu jsou moc milí.

Stručná vizitka Markéty Mátlové
Markéta Mátlová se narodila 9. března 1985 v Praze. Je jednou z šesti dcer známého českého dirigenta, sbormistra a hudebního pedagoga Lubomíra Mátla. Hudbě se věnuje od útlého věku. Učila se hře na klavír a zpívala v Kűhnově dětském sboru. Po maturitě na hudebním gymnáziu Jana Nerudy v Praze vystudovala HAMU v Praze a získala magisterský titul. Posluchače oslovila na téměř všech kontinentech světa. Kromě mnoha domácích vystoupení účinkovala například v Japonsku, Číně, Spojených státech amerických či na Blízkém Východě. Vyhrála mnoho mezinárodních soutěží (například Ad honorem Mozart, Emmy Destinn Competition London). Zahajovala slavnostní otevření Českého domu v Londýně během olympijských her. Od roku 2011 spolupracuje s Jaroslavem Svěceným a Jiřím Škorpíkem na projektu SMS*: „Svěcený/Mátlová/ Škorpík – Special Music Style". Úzce spolupracuje i se známým fotografem Jadranem Šetlíkem na projektu Souznění Árií a Portrétů. Věnuje se rovněž bytové architektuře a designu.
(wiki)