Jste známý tím, že celý život cestujete vlakem. Je to tak?
Pokud vedou koleje tam, kam potřebuji, tak je to vždycky to nejlepší, protože člověk přijede a může si s přáteli dát sklenku vína, ale v případě, že jste autem, tak víte, že si tu skleničku dát nemůžete. Takže cestování vlakem má i určitou výhodu. Člověk se cestou pěkně rozpovídá a je to moc fajn.

Nacházíte při svých cestách vlakem také inspiraci pro svoji práci? Procvičujete si někdy „své hlasy" i cestou vlakem?
My jsme národ veselý a většinou lidé chtějí, aby se trénovalo už cestou. A určitě jim to nevadí.

Myslíte si, že jsme opravdu veselý národ?
Někdy v tom národě zas tak veselo není, ale když se sejde dobrá parta, tak se důvod 
k veselí najde. Můžu říct, že poslední dobou se setkávám jen s bezvadným a veselým publikem. Moc mě to těší 
a mám z toho velikou radost.

Kolik hlasů už umíte?
Pomalu se to blíží k číslu 260.

Jak si svůj hlas udržujete a trénujete?
Dobrá věc je Vincentka 
s mlékem, nekouřím, nepiji tvrdý alkohol, který hlasivky nemají rády, a jen sem tam si dám vínečko. Pro mě je nutné si hlas udržovat a občas si udělám takové soukromé přehrávky, při kterých si ověřím, jestli ty hlasy dělám opravdu dobře.

Blíží se duben, už si připravujete nějaké aprílové vystoupení?
Samozřejmě. Mám i jeden hezký aprílový zážitek. 
1. dubna jsem měl vystoupení, začal jsem napodobovat první hlas – lidi nereagovali, druhý – nic, třetí – to už jsem se potil, čtvrtý, pátý… A oni tam seděli samí Němci.

Nevadí některým osobnostem, že je napodobujete?
Většinou vědí, že spíš si udělám legraci sám ze sebe. Nikdy toho nezneužívám.

Jaký byl váš úplně první hlas?
Byl to král komiků Vlasta Burian a dalším byl pan František Kovařík.

Jak si připravujete příhody, které jsou součástí imitace?
To, co říkám, se opravdu stalo, i když se to samozřejmě malinko přikoření. Bylo to prostě trochu jinak.