V době prezidenta Havla byl u nás dalajláma s úctou vítán, ale od té doby, co máme nového prezidenta, se vše obrací jinam. Dobře to řekl pan Pithart při vzpomínkové akci k nedožitým 80. narozeninám Václava Havla. Přirovnal politiku naší země k raku zpátečníkovi, který pomalu, plíživě couvá ze společenství demokratických západních zemí směrem na východ.

Na východ k „velkému bratrovi", kde se lež a překrucování pravdy staly státní politikou (obsazení Krymu, angažovanost ruských vojáků na Ukrajině, sestřelení dopravního letadla apod.) S tímto obrem na východě máme letité zkušenosti.

Byli jsme napadeni v době míru bez vyhlášení války, desítky lidí zahynuly pod pásy ruských tanků a dlouhá desetiletí nás okupovala cizí armáda. Jistě, nebylo to tak kruté jako to, co zažil Tibet. Ale okupace, následné perzekuce a závislost na cizí mocnosti to byla.

V Tibetu to bylo podobné. Čína vtrhla do Tibetu, suverénní nezávislé země, silou, povraždili tam tisíce mnichů, zničili staletou kulturu, rozbořili kláštery a zotročili obyvatele Tibetu, kteří jsou dodnes v pozici občanů druhé kategorie. Bylo to jasné porušení mezinárodního práva a tato situace trvá dodnes.

Tito lidé, Tibeťané, trpí útlakem od komunistické Číny po desítky let.

A když do naší země přijede na návštěvu duchovní vůdce této zotročené země, který žije v exilu a nijak Čínu neohrožuje a aktivně nebojuje proti čínským utlačovatelům, tak se od tohoto pacifisty a moudrého muže naši vrcholoví politici distancují.

A aby toho nebylo málo, ještě vydají prohlášení, které je ostudou naší země. Bylo by lepší, kdyby aspoň mlčeli!

Toto prohlášení svědčí o jejich patolízalství, stejně jako to bylo v době socialismu, kdy naši vrcholoví představitelé neochvějně stáli za tehdejší SSSR a dělali vše, co jim nařídila Moskva, byť to bylo i ke škodě naší okupované země.

Je mně hanba a stydím se před ostatními národy, že žiji v zemi, kde nám vládnou takovíto lidé!

Miroslav Koláčný (masér, Hradec Králové)