Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Já jsem s oficialitami a tradicemi dost nepřítel. Pročež mi půst naprosto nic neříká, naopak, vzbuzuje ve mně mírné zděšení. Jasné sice je, že by mi po „brtnickém" zimním období prospěl, ale jak to udělat? Co dělat s tou nepřekonatelnou chutí na nějakou ňamku a to i v naprosto nepatřičných hodinách? Takže mírný půst na mne tradičně přijde až se prodlouží den budu moci denně vypadnout ven. To už mne ta lednička nebude tak lákat!
Tomáš Vymetálek, architekt:
Půst nedodržuji, naopak jsem se teď docela „rozjedl". Zřejmě i proto, že díky častějšímu sportování mám teď asi větší výdej energie. Mám dojem, že jsem si toho poslední dobou odřekl už docela dost. Ale třeba ježdění do práce autem bych rád omezil a místo toho chodil pěšky. Tedy pokud ten den zrovna nemusím jet pracovně někam mimo.
Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
Postních 40 dní je dlouhá doba na to, aby si dnešní člověk odpíral pestré jídlo, kterým potřebuje doplnit energii svého těla. Myslím si, že střídmost v jídle i pití by měla patřit k naším stravovacím návykům celoročně. Vzdát se ale zejména těch technických vymožeností dnešního světa se jeví jako nemožné. Přesto odsuzuji každý návyk, který škodí lidskému zdraví, ať je to na příklad kouření, přemíra alkoholu, nebo hrací automaty.
Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Zajímavá otázka… Úpřímně se přiznám, že jsem nad tím nikdy moc nepřemýšlela. Osobně jsem ještě žádné půsty nikdy nedržela, a to z jednoho prostého důvodu – protože bych to ani nevydržela! Ať už se půst týká čehokoliv – jídlem počínaje,bez masa zkrátka ani ránu! Ale rozhodně to u lídí s tak pevnou vůlí a odhodláním obdivuji!
