Přímo na letišti ve Dvoře Králové nad Labem si povídala s moderátory Ladou Klokočníkovou a Miroslavem Vaňurou o krásách i dobrodružstvích létání.

Kdy jste přišla na zdejší dvorské letiště poprvé?
Už v patnácti letech. Je to hodně dlouho.

Když se dívám na letadla, která kolem nás přistávají – drží ta kola při přistání dobře? Mám někdy strach, že se tím nárazem ulomí…
Kolečka jsou tak konstruovaná, aby vydržela. Je ale pravda, že nejsou všechna letiště tak pěkná, jako tady ve Dvoře Králové. Někdy, když je hodně sucho,  je zem hodně tvrdá, tak se může stát, že se  podvozek poškodí.

Jak se patnáctiletá dívka dostane k létání?
Já jsem se dostala k létání přes moji sestru, která je o něco starší a začala létat dřív. Ta mi řekla – Přijď se za mnou někdy podívat na letiště! Přišla jsem a už jsem tady zůstala.

Sestra ještě stále létá?
Ano. Já jsem v té době závodně plavala, tak jsem  preferovala plavání. Trvala jsem na tom, že létání není žádný sport, natož fyzicky náročný, ale plavání, to je jiná… Ale když na závodech letíme tři dny za sebou, po pěti šesti hodinách a působí na nás přetížení, je mi jasné, že i létání je fyzicky i psychicky náročné.

Čím to, že jste u létání vydržela? Povoláním jste učitelka, to je náročné povolání. Našla jste si při něm dost času, abyste se stala mistryní světa.
Člověka to musí hodně bavit. Měla jsem to štěstí, že jsem začala poměrně brzo vyhrávat, dostala jsem se do státní reprezentace už v roce 1982. Když se daří, tak to člověka baví a věnuje se tomu opravdu naplno.

Dokdy můžete tento sport dělat na  mistrovské úrovni?
Hlavně musí sloužit zdraví, zrak, sluch, člověk musí být po fyzické stránce v pořádku.  Na špičkové úrovni se udržíte, dokud máte výkonnost a trenér vás může nominovat na  mezinárodní závody

Jak vám fandí rodina?
Byla období složitější, když byly děti malé. Mám dvě děti, dneska už dospělé. Hlídaly babičky, já jsem odjížděla na čtyři  pět týdnů někam do zahraničí. Bylo to náročné pro mě, pro babičky, pro děti, pro rodinu celkově, ale myslím, že jsme to celkem zvládli.

Děti dnes také létají?
Syn teď začal laškovat s vrtulníky. Manžel létá motorově, já se věnuji větroňům.

Jaké byly poslední dva roky? Kde všude jste závodila?
Letos jsem měla troje závody na Slovensku, tam létám hrozně ráda, protože počasí je tam stálejší, lepší než v Čechách. I tamní terén, pohoří, to je úžasné. Ze Slovenska si vozím vždy fantastické  zážitky.

Když jste nahoře a letíte –  relaxujete při tom? Máte čas rozhlédnout se kolem, kochat se výhledem?
Je pravda, že když člověk letí, tak na ty pozemské starosti úplně zapomíná. Ale jestli si někdo myslí, že to je romantika, tak při závodě ani náhodou. Tam člověk musí vydržet stoprocentně soustředěný na samotný let. A že by se kochal pohledem na zem, tak to vůbec. Není čas.