Z tohoto snu jsem však procitl velmi záhy. V současnosti, a nebudu ani ukazovat prstem a cosi adresného vypouštět, se rozlévají skandály kolem jedné politické strany, která je ve vládní koalici. Jenže, nenechme se vyvést z omylu. To, že někde nejsou loajální poslanci, neznamená, že takové praktiky neprobíhají napříč celým politickým spektrem. Avšak naučit se chodi v politickém kabátě nemusí být snadné. Lidé mají stejně krátkou paměť, a tak pro další skandál zapomenou i na zlopověstné pandury, děti předchozí garnitury. Jen ať si někdo nenamlouvá, že někdy byla lepší situace. Taková naivita by byla zbytečný luxus. Jistě mnozí vědí, že dnes tolik opěvovaná první repulika také nebyla politickým medem a pánové, kteří zapožili republiku, včetně T.G Masaryka, šli ostře svým odpůrcům po krku. Důležitá však zůstává schopnost sebereflexe politiků a zavedení nepsaného principu rezistence proti okolní špíně.