Rodačka z Prahy absolvovala lékárenskou praxi v Křinci u Nymburka, vystudovala farmacii (1948), v roce 1977 složila doktorát. Jako lékárnice působila v Karlových Varech, Špindlerově Mlýně, nejdéle ve Vrchlabí, ale také jsme ji mohli potkat v Horním Maršově. Plně se životem a tvorbou sžila s krkonošským prostředím, které oslavila dílem nezapomenutelné literární hodnoty.

Marie Kubátová se ráda a často účastnila tradičních Šrámkových Sobotek. Její účast byla pro účastníky festivalu chvály českého jazyka v Sobotce vždy svátkem. Rád vzpomínám na její  besedy, zejména na jednu z nich na zahradě Šolcova statku v Sobotce, které se kromě Marie Kubátové zúčastnili básník Jiří Žáček a spisovatel Jan Suchl. Bylo krásné červencové slunečné léto a v něm nádherný osobitý projev Marie Kubátové. V drobném tisku SOBOTKA, který vydali přátelé Šolcova statku Milan Humplík, Karel Samšiňák a Jaroslav Šimůnek, čteme: „…Vzpomínám na dopoledne v zeleni na Šolcově dvoře. Rodný dům Václava Šolce nabídl hostům festivalu pohostinství pro setkání příštích učitelů českého jazyka se spisovateli. Kolik se jich vystřídalo na výminkářské lavičce na zápraží pod okny Šolcova statku a kolik myšlenek se vepsalo do paměti příštích češtinářů za léta trvání festivalu – kdo to kdy spočte? Šťastný básník, kterému se dostalo tak živého a živým platného pomníčku ve městě, kde kdysi žil a tvořil…"

V korespondenci s Marií Kubátovou se několikrát vrátila myšlenkou na Sobotku. Například v dopise 25. července 1989 mj. píše: „I já mám ráda Sobotku pro její neúnavnou šlechtitelskou péči v jazyce českém. Co tam už se školilo posluchačů pedagogických fakult a co učitelů češtiny se tam rok co rok pozdravuje! Ráda tam jezdím pro ta milá setkání…"

Pátého srpna 1992 píše: „…Děkuji za milé a poetické pozdravení k narozeninám. Nad svazečkem, věnovaným Sobotce, vzpomínám na 'čas poezie' a jeho milé sobotecké patrony. Byly to vždy svátky jazyka českého a místa setkávání přátel v časech zlých… Neměla by ta tradice zmizet ani teď, kdy se lépe dýchá."

K dopisu ze dne 29. ledna 1985 Marie Kubátová přiložila rukopis příspěvku O svátku poezie na Šrámkově Sobotce.

S Marií Kubátovou jsem se setkal nejen na Šrámkově Sobotce, ale i při besedách na Vysočině ve Žďáru nad Sázavou a v Bystřici nad Pernštejnem. Marie Kubátová v rozhovoru s redaktorem Janem Lidmilou mj. uvedla: „Už jsem zde byla, a sice díky pozvání nakladatele Stárka, který chtěl vydat některé moje knihy. Osvětoví pořadatelé byli ke mne tak vlídní, že mi ukázali celý Žďár a já tak měla možnost obdivovat vaše památky, především Zelenou horu a Santiniho architekturu. Jako spisovatelku mě nejvíce zaujalo Muzeum knihy ve zdejším zámku…" (5. června 1997, Vysočina).

V korespondenci s Marií Kubátovou, čítající několik desítek listů, je připojeno nejedno milé slovo o Vysočině, např.: „Děkuji za přání provázené kresbou z Kameniček. I já mám ráda Vysočinu. A právě píšu pohádku na motiv Veselého kopce. Moc se mi tam líbilo." (1983)

Marie Kubátová měla hezký vztah k zámku ve Starých Hradech u Libáně. O tom moc pěkně píše Eva Bílková v Listech starohradské kroniky (č. 4 – 2007, str. 106 -7). Marie Kubátová věnovala Památníku národního písemnictví písemnosti její maminky, spisovatelky Amálie Kutinové (1898 –  1963), a mnohokrát o Starých Hradech psala.

Vzpomínám, že nejednou zahajovala výstavu vrchlabské malířky Evy Hnykové, jejíž lyrické a poetické obrazy slavily a slaví krásu krajiny Podkrkonoší a Krkonoš.

Alespoň několika drobnými vzpomínkami připomínám rozsáhlé dílo spisovatelky Marie Kubátové, která nás v nedávných červnových dnech opustila. Ale její literární dílo zůstává.

Josef Pavlík