'Za spoustu věcí, které dělám, může náhoda,' přiznává herečka Pazderková

Herečka, moderátorka a zpěvačka Iva Pazderková bude se svým alter egem, Blbou blondýnou, jedním z hvězdných hostů Galakoncertů pardubické formace Pirate Swing Band. Ty se uskuteční ve středu 2. prosince v Sukově síni pardubického Domu hudby a o týden později v královéhradeckém Kongresovém centru Aldis vždy od devatenácti hodin.

V Pardubicích máte za sebou první úspěšnou zkoušku na Galakoncert „Pirátů". Jak na vás zatím působí spolupráce s tímto orchestrem?
Skvěle. Lídr swingových „Pirátů", zpěvák  Jiří Ševčík, je moc příjemný, sympatický člověk, který ví, co chce, a jde si za svým cílem. Proto mi hned padl do oka. Doufám, že já jemu také. (smích)

Jak se vám spolupracuje s bandem, který se specializuje na swingové úpravy populárních skladeb?
S bigbandem už jsem v minulosti zpívala v jednom pořadu  pro Českou televizi a bylo to fajn. Proto jsem neváhala a na tuto nabídku od Pirátů okamžitě kývla. A nelituji toho! Je to paráda, když člověk vidí, jak jim to krásně swinguje!

Co pro vás znamená swing?
Vyvolává ve mně pocit klidu a pohody. Jako kdyby se člověk ocitl v nějakém prostoru a čase, který se neřídí pravidly dnešní hektické doby. Občas mám pocit, že někdo použije pár samplů a myslí si, že dělá opravdovou muziku. Proto je pro mě skvělým zážitkem, když kolem sebe mám tolik živých muzikantů! To je krása!

Na galavečeru s Piráty budete zpívat swingově upravené hity od Lennyho Kravitze a Petra Nováka. Jak vás napadly právě tyto skladby?
Na Lennyho Kravitze padla volba proto, že jsme chtěli nějaký rokenrol. A také pro poselství v textu písně Are You Gonna Go My Way. Pak jsme si s Jiřím Ševčíkem řekli, že by měla zaznít i písnička 
v češtině. A Petra Nováka fanaticky miluji od dětství. Naučili mě ho poslouchat rodiče v autě. Oba hity jsou nádherné, tak věřím, že se budou líbit též návštěvníkům galakoncertů „Pirátů".

Pardubický i hradecký galavečer zpestří také vaše alterego – Blbá blondýna. Máte tušení, co chystá na tyto akce?
Nejsem si úplně jistá, jestli na obě akce přijdou jen odborníci na swing. Proto návštěvníkům Blbá blondýna pro jistotu vysvětlí, co je to swing. Měla by zazpívat i svou píseň Vánoční turné. Není sice swingová, ale je úderná. Uvidíme, jestli bude mít na sobě klasicky něco růžového nebo jestli speciálně pro tuto příležitost bude ve „swingovém". To bych ale nechala opravdu na ní. (smích)

Sama hrajete na ukulele. Jak
k tomu došlo?
U mě za to může jako v podstatě u všeho náhoda. Do svých dvaceti let jsem snad třikrát stihla utéct od klavíru, na který jsem dohromady hrála asi rok. Na hodiny jsem tehdy moc nechodila, dokonce jsem z něj dostala trojku. Tenkrát mi rodiče tvrdili, že toho jednou budu litovat. Byla to svatá pravda. Poté jsem začala žít s jedním z našich nejlepších kytaristů vůbec Josefem Štěpánkem a zjistila, že ten příjemný zvuk, který se mi líbí u řady alternativních kapel, co ráda poslouchám, má na svědomí ukulele. On mi ho dal a já se začala učit na něj hrát. Je skladné, dá se všude nosit a zdobí ho jen čtyři struny, tak jsem se mylně domnívala, že to bude jednoduché. Ale poctivě jsem cvičila a najednou i skládala a psala, takže jsem pak za devět měsíců vydala desku. Teď už mám ukulelí pět… Vlastně ne, všechno zpět! Na ukulele mě naučila hrát Blbá blondýna! (smích)

Stále vás hodně zaměstnává také pražské Divadlo Na Fidlovačce. V poslední době se hodně hovořilo o jeho další budoucnosti. Jak to s ním vypadá z vašeho pohledu?
Jsem jenom herečka, která na Fidlovačce působí, ale co vím, tak bychom s největší pravděpodobností měli přežít aktuální sezonu. Do června příštího roku tedy snad budeme hrát. V tuto chvíli se rýsuje i nějaká další možnost pokračování tohoto divadla. Momentálně to vypadá opravdu nadějně, tak uvidíme.

Co pro vás znamená Fidlovačka?
Fidlovačka byla tím důvodem, proč jsem před dvanácti lety přišla do Prahy. Je to moje domovská scéna. Kvůli práci v tomto divadle jsem opustila Brno, které miluji.

Kromě Fidlovačky hostujete též v Hudebním divadle Karlín 
v muzikálu Addams Family…
Nabídku na účinkování 
v tomto muzikálu jsem přijala ze dvou důvodů. Tím prvním byl fakt, že se mi tento legendární seriál a později film vždycky moc líbily. A scénář muzikálu je také plný milého, inteligentního a samozřejmě černého humoru. Též hudba je skvělá, žádné jednoduché odrhovačky. To všechno mě přesvědčilo, abych kývla. Hraji Alici Beineke, která s mužem a synem přijedou k Addamsům na návštěvu. A zpívám jednu z nejkrásnějších a nejnáročnějších písní 
v představení.  Spolupracuji zde s úžasnými lidmi, v týmu panuje báječná atmosféra. A co bych chtěla víc, vždyť tam zpívám s Lucií Bílou! No Panebože, to je tak výjimečná zpěvačka i člověk!

K vidění jste i na prknech pražského Divadla Komedie. Jak vznikla tato spolupráce?
To už je celkem dávno, snad šest let, co jsem hostovala v představení tehdejšího Strašnického divadla P.R.S.A. Pak mi nabídli roli v dramatu Rozkvetly sekery a s tou jsem se s nimi přesunula právě do Komedie.  Jde o hru Viliama Klimáčka z devadesátých let, která vypráví o jedné zoufalé rodině se špatnou minulostí a velmi špatnou budoucností, žijící v paneláku.

Do východních Čech nepřijíždíte poprvé. Co se vám vybaví, když se řekne Pardubice?
Nejprve se mi vybaví nádraží, kde zastavují vlaky z Prahy do mého milovaného Brna, kam stále jezdím dost často pracovně nebo soukromě za rodiči. Po zkušenostech, které jsem tu získala s Fidlovačkou ve Východočeském divadle, jsem přesvědčena o tom, že Pardubice jsou také dobrá divadelní štace. A to nejen proto, že nejsou daleko od Prahy. (smích) Opravdu je tu skvělé publikum! Přesvědčila jsem se o tom i s Blbou blondýnou ve stand-up comedy Na stojáka, s kterou do Pardubic občas zavítáme. Lidé jsou tu zkrátka hodně kulturní. Pardubice jsou z mého pohledu trochu sázka na jistotu, jestli se to tak dá říct. A také mě vždycky potěší, když tu po představení nebo vystoupení dostaneme perník! (smích)