Každá země má vesměs svá charakteristická specifika. V Čechách se hodně pije pivo a rozkrádání veřejného majetku se stalo víceméně politickým „honem na lišku" za apatického přihlížení zatím stále ještě poslušného občanstva zatěžkaného velkými dluhy a strachem. Některé aspekty života v USA se od toho českého moc neliší, jiné mohou našinci připadat přinejmenším roztodivné.

Jedním z takových typických „amerikanismů" je „drive thru", což je služba umožňující zákazníkům nejenom rychlého občerstvení, ale i bank a lékáren vůbec nevystupovat z vozu a objednat si například oblíbené smažené a přesolené pochutiny doslova do klína. Osobně jsem této službě nepřišel moc na chuť, ale třeba takový Jesse James by ji jistě ocenil. Při své práci by nemusel vůbec sesednout z koně a peníze by se mu z bankovního sejfu sypaly rovnou do přistavené tašky. K Americe také neodmyslitelně patří koblihy a kafe v plastovém kelímku. Přiznám se, že ze začátku jsem této neřesti také propadl, ale když mi po nějaké době začaly být všechny kalhoty malé, rychle jsem se vrátil k normální domácí stravě. Nechtěl jsem skončit jako ti ufunění, upocení tlouštíci s podkožní pneumatikou a la Michelin. Bývá pravidlem, že tam, kde prodávají koblihy a kafe, není v okruhu několika mil téměř žádná kriminalita. Galerka totiž ví, že policajti se kolem „kobliháren" rojí jako vosy. Americká policie je konec konců „amerikanismem" sama o sobě.

Globalizace diktuje trendy, a tak je možné, že i u nás lidé budou moci objednávat točené pivo z okénka svých auťáků, autobusů a traktorů. Pro pivovary by to bylo jistě ekonomicky zajímavé, protože by se tak více protočilo. A Češi by zase měli o důvod víc k životu v jejich rozkradené zemi.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA