S každým dalším nádechem jsem si ale začal pomalu uvědomovat, že  má očekávání jsou přehnaně naivní a realita neodpovídá fasádě, kterou si Amerika ve světě buduje nejenom prostřednictvím bombastické hollywoodské produkce. Bomby jsou však nedílnou součástí amerického pojetí svobody mimo území USA – svoboda doručená v pozlátku s lebkou a zkříženými hnáty.

Může se v USA potom někdo divit, že touto cestou „osvobození" lidé se budou chtít podělit s občany USA o svůj nezapomenutelný prožitek se svištící humanitou z bombardérů americké armády?

Mrzí mě, že po útoku v Bostonu nebyl nikdo objektivně schopen poukázat právě na tu skutečnost, že nastolená politika Washingtonu úplně selhala. Americká policie a tajné služby i přes veškerou technologii, nové přísnější zákony nebyly schopny zamezit tomuto útoku.

Tudíž je nabíledni začít regulovat ne osobní svobody jednotlivců, ale všechny ty zbytečné války, násilí páchané na civilistech v okupovaných zemích a podporu teroristických skupin vládou USA. Tato politika se ukázala být kontraproduktivní a nesmyslná. Je potřeba jít cestou rozumu a konečně opustit mediální dálnici strachu. Po tomto debaklu státních složek by Američané měli usilovat o navrácení politiky Washingtonu do ústavních mantinelů, do kterých ji ne nadarmo svázali otcové zakladatelé, kteří by dnes Spojené státy americké považovali za despotickou diktaturu.

Svoboda by měla být jednou z hlavních priorit v životě člověka a i zvíře chycené do pytlákovy pasti si raději ukouše svoji pracku, než aby přišlo o svoji volnost. Za tu dobu, co žiji v Americe, jsem byl svědkem postupného omezování svobod na úkor větší bezpečnosti garantované státem.

Dnes, po bombovém útoku v Bostonu, nemáme v Americe ani jedno. Bezpečnost se stala iluzí, svoboda upoutávkou ve výkladní skříni.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA