Pro lidi snící o svém nenaplněném americkém snu za popisnými čísly svých domácností začíná nové konzumní dobrodružství.

Kdyby byl odpad brán jako míra dobrého bytí, tak by v USA musel být každý milionář. Skutečnost je samozřejmě opačná. Hromada odpadků je pouhou iluzí hojnosti a vykoupeného štěstí. Pokaždé mě množství odpadu vyprodukovaného americkými domácnostmi v přeplněných popelnicích zanechá v údivu a filozofických úvahách. Já sám samozřejmě také přispívám svým dílem do koeficientu odpadu, který je v USA nejvyšší na světě. To asi proto, že Američané jsou v úplně  jiné konzumní lize než zbytek světa.

A někdy se je opravdu na co koukat. Ne že bych při svém studiu amerického životního stylu prohrabával popelnice, ale sem tam nahlédnu do útrob těchto novodobých věštíren lidských slabostí a jiných neduhů, abych se dozvěděl něco více o způsobu života studovaných subjektů. Paleta je samozřejmě bohatá – od denních alkoholiků po milovníky čínského jídla. Spousta lidí dle mých závěrů nežije zdravě, což se projevuje na jejich tělesné konstituci. Ale také to odpovídá jejích finančním možnostem, které jsou odrazem upadajícího amerického hospodářství.

Zatím si Američané plní své popelnice svými vlastními odpadky, což jim dává pocit určitého stupně nezávislosti a uspokojení ze životního stylu, který se dá najít jen těžko někde jinde na světě. Co se bude dít, až jejich popelnice budou zívat prázdnotou, nejsem schopen předvídat ani já ze svých dosavadních studijních poznatků.

Popelářský vůz projíždí pod okny domů lemujících prázdné ulice. Dva maníci nad ránem se opět objímají s popelnicemi a pěchují vůz odpadem a jako baletní mistři zase zpět na něj naskakují. Ten je odváží na novou štaci.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA