Tudíž, kdo nemá automobil či možnost jiného dopravního prostředku, tak připravuje sám sebe o všechny ty krásy a vymoženosti konzumní společnosti. Přinejhorším musí chodit pěšky. Stejně jako jinde ve světě, tak i zde automobil symbolizuje určitý společenský status. Pro většinu Američanů řídit a vlastnit vůz je důkazem bytí.
O amerických auťácích by se dalo napsat celé několikasvazkové pojednání. To poslední, zahrnující automobily vyrobené od roku 1980 do roku 2000, by se mohlo jmenovat Kraksny a jiné pojízdné plechovky.
Možná jsem zaujatý, protože jsem dlouhou dobu vlastnil auto značky Ford a tolik mechanických problémů a závad, které na mě inženýři ze závodu Ford & Co. připravili, by otrávilo i takové machry oboru, jako byli Laurin a Klement. Proto mít schopného mechanika, kterému může člověk důvěřovat, bylo naprostou nutností. Hledání takového dobráka se může lehce změnit v nervydrásající drama kdo s koho. Protože jsem jako malý vyrůstal na pohádkách a k bytostem s nadpřirozenými schopnostmi mám určitý vztah, tak asi právě kvůli tomu, ale možná úplně nevědomky, jsem zvolil autodílnu s názvem Magický tlumič.
Jejím zákazníkem jsem dodnes. S vlastníkem autodílny mám důvěrnější vztah než má většina katolíků v Salemu se svým farářem. A to právě kvůli množství závad, které mne přivedly do jeho svatostánku. Larry, jak se majitel jmenuje, je hlavně obchodník, takže vždycky, když mě viděl, tak se mu rozzářily oči do symbolu amerického dolaru. Nutno podotknout, že práci vždy odvedl perfektní a za dobrou cenu.
Osobně s auty nemám dobré zkušenosti. Sám jsem úplným analfabetem v oboru údržby a opravy, zato kroucení volantu mi jde docela dobře. A tak řídím, jak můžu, abych nemusel všude chodit pěšky.
Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA
