Toto je dáno především tím, že valná většina Američanů má obrovské dluhy.

Začíná to studiem na univerzitách, kde mnozí nakumulují desetitisícové závazky. Jak pak takový člověk má vykročit do reálného života, když má na noze takovou kouli? Postupem času k tomu přibývají dluhy na kreditních kartách, leasing na auto, splátky na televize, telefony a další krámy, kterými se lidé rádi obklopují na úkor narůstajících závazků. Sice nevydělávám žádné horentní sumy, ale také nemám žádné dluhy. A tak si kolikrát připadám jako boháč korzující po promenádě v zánovním klobouku od italského návrháře a s hůlkou s perleťovým monogramem F. S.

Když jsem měl peněz málo, tak jsem chtěl víc. Když jsem jich měl dost, tak za chvíli po nich nezbylo nic. Dnes se ve světě žije podle hesla – žij naplno a utrácej, jako by nebylo zítra. Na zadní kolečka myslí málokdo. Většina nemá ani dostatek financí kvůli státem produkované inflaci a vysokým daním. Někteří ekonomové dokonce nazývají lidi, co si spoří, parazity společnosti. Přitom opravdový kapitál a bohatství nevzniká v bezhlavém utrácení, ale v šetrném odkládání peněz. Každý utracený dolar bude ve výsledku někde chybět. V dlouhodobějším horizontu ten, kdo šetří, na tom bude vždycky mnohem lépe než ten, který vše utratí a žije na dluh. Ale copak to jde odolat novému telefonu i přesto, že ten starý ještě funguje? Nebo nové značkové bundě, která je  vyrobena v Číně a s italským návrhářem má shodné jen jeho jméno? Konzumní Amerika dneška je národem dlužníků a chudáků. Někdy si při svém korzování musím zacpat uši, protože jakmile se sejde v jednom místě více Američanů, je slyšet, jak jim řinčí jejich řetězy s kouli na jeho konci.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA