Na jedné straně jsou ti, co umějí házet míčkem velikosti tenisáku, a na druhé ten zbytek, který se míč pokouší odpálit coby „homerun" dřevěnou pálkou. Mezitím se odpalující hráči snaží dostat přes tři mety „domů", aby jejich tým získal nějaké ty body. Větší nudu jsem na profesionální úrovni ještě nezažil. To i kdejaká naše župní fotbalová liga je mnohem dynamičtější, agresivnější, s nábojem a sem tam i s kapříky. Co však spojuje všechny sporty, je rivalita mezi týmy, která někdy přesahuje meze rozumu a spadá do nižších kategorií lidského chování.
V Massachusetts lidé fandí Rudým ponožkám (Red Sox) z Bostonu, což je tradiční baseballový tým s nejstarším stadionem v lize. Jeho největším rivalem jsou Amíci (Yankees) z New Yorku. Nesnášenlivost mezi těmito dvěma týmy je pověstná a vzájemná škodolibost je předávána z generace na generaci. Letos se Amíci z New Yorku nedostali ani do play off a radost mezi některými fanoušky Rudých ponožek z Bostonu se zhmotnila ve větší spotřebě alkoholu a nepřeberném množství virtuálních úšklebků do řad fandů týmu z New Yorku.
Po včerejšku budou Amíci muset skousnout další triumf Rudých ponožek, protože těm se po delší době podařilo vyhrát celou soutěž. Tisíce lidí vyšly do ulic slavit, desítky jich skončily v žaláři a od ranních hodin média nemluvila o ničem jiném než o monumentálním úspěchu Rudých ponožek.
Od minulého týdne rudé šílenství zaplavilo éter i na druhé straně Atlantiku. V Čechách ve volbách zvítězily týmy bývalých svazáků a prospěchářů minulého režimu. Někteří z nich si dokonce už stačili zopakovat pionýrskou přísahu na zámku v Lánech, zatímco jejich největší rivalové spadli na úplné dno svých mafiánských preferencí. Ve sportu se týmy na vrcholu mění, ale hra zůstává stejná, a to platí i v politice, zejména v té české s kapříky.
Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA
