V uších mi vyhrával oceán své šumivé melodie, nirvána byla na dosah.

V tom se do mých receptorů sluchu mezi šumem mořské vody a křikem racků vloudí slovo „terorista". To samozřejmě vůbec nezapadá do konceptu mého prožitku v tu danou dobu a na daném místě. Zbystřím pozornost a pravým koutkem oka zjišťuji, co se děje, ještě nechci úplně opustit načatou meditaci. Kousek vedle mě stojí skupinka živě debatujících lidí, někteří drží své telefony u hlavy, jiní na ně zírají. Do toho přibíhá další člověk – a v ten okamžik jsem se dozvěděl, že v Bostonu vybuchla bomba.

Krásný, slunečný den se rázem změnil v hon za informacemi. Lidé na parkovišti ladili rádia a četli zprávy ze svých telefonů. Média měla napilno se svými konspiračními teoriemi, stejně tak uživatelé sociálních sítí. Člověk si najednou připadá bezradně bezbranný. V Bostonu jsem shodou okolností byl v sobotu před útokem, po té ulici chodívám velice často a teď tam vybuchla nastražená bomba!

Dnešní svět je válečnou zónou, člověk není nikde v bezpečí a žádný stát nedokáže ochránit své občany před těmi, kteří chtějí páchat zlo. Všichni jsme stále napjatí a čekáme, kdo bude z tohoto činu obviněn. Zatím i slavná FBI je bezradná a požádala veřejnost o pomoc identifikovat některé podezřelé osoby. Mezitím vlajky v Salemu visí na půl žerdi a v úterý v podvečer se konala v místním parku tryzna za oběti teroristického útoku v Bostonu. Lidé se také osmělili k propagaci světového míru.

Život jde dál, ale obávám se, že z následků tohoto útoku nevzejde nic dobrého. Každá krize je v rukou politikových plastelínou, kterou formuje tak, aby z ní měl co největší užitek. Něco mi napovídá, že z kousku této plastelíny bude začátek konce amerického způsobu života.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA