Nicméně v poslední době jsem zaznamenal narůstající brutalitu ze strany policistů vůči lidem, kteří v žádném případě nepředstavovali hrozbu v takové míře, aby bylo nutné použít zbraň.

Spousta lidí tak přišla o život úplně zbytečně a není divu, že si začali danou policejní brutalitu vykládat po svém a s patřičnou známkou ironie. Někteří jedinci dokonce volají po tom, aby se lidé snažili své spory vyřešit sami mezi sebou a nechali strážníky sedět v bezpečné vzdálenosti při jejich dlouhých přeslazených seancích v „koblihárnách".

Chránit a sloužit je heslem některých policejních složek na území Spojených států amerických. Bohužel někteří jedinci s vyleštěným odznakem, modrým overalem a „kvérem" u pasu si to vykládají tak trochu po svém. Z mého pohledu je totiž jen těžko možné ospravedlnit čtyřicet kulek v těle padesátiletého duševně nemocného člověka, který se procházel dezorientovaný a vystrašený po parkovišti s malým kapesním nožem v ruce. Copak deset trénovaných policistů není schopno odzbrojit a zpacifikovat takového člověka?

V amerických filmech jsou policisté většinou vyobrazeni jako hrdinové bez bázně, kteří jsou schopni neuvěřitelných kousků. Ve skutečnosti mnoho z nich raději pálí z bezpečné vzdálenosti do všeho, co představuje jakoukoliv hrozbu. A takových případů jsou ve Spojených státech tisíce. Chápu, že být policistou v zemi, jako je USA, je nebezpečné a náročné povolání, ale odznak a služební pistole nedává nikomu právo střílet do lidí jako do terčů na střelnici.

Strážci zákona to v Americe nebudou mít nikdy lehké a ani připravovaná regulace zbraní jim jejich práci neulehčí. Důkazem může být Chicago, město s nejtvrdšími zákony, co se vlastnění zbraní týká, ale také s největší kriminalitou v zemi. Bohužel někteří policisté svými nepřiměřenými zásahy dávají policejním složkám velice špatnou pověst, což vede k znehodnocování zákona a pořádku.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA