Tomáš Vymetálek, architekt:
Na svá studentská léta na hradeckém gymnáziu Šimkova mám jen ty nejlepší vzpomínky. Vždycky se mi oživí, když tam zajdu na rodičák - chodí tam totiž teď moje dcera. Majáles v dnešní podobě se tehdy takto neslavil, ale nám to nijak nevadilo. Byly jiné akce, které jsme si dosyta užili. Navazující studentská léta od sametového podzimu roku 1989 v Praze pak byla jedním slovem šestiletá jízda, na kterou se nedá zapomenout. Mám pocit, že jsme tak nějak byli ve správné době na správném místě.

Pavel Svoboda, ředitel speciálních škol:
Já jsem starší ročník, ale zas ne tak starý. Takže za původního režimu se podobné legrácky oficiálně, ale vlastně ani neoficiálně, nekonaly. Tak o to jsem byl ochuzen, neúčastnil jsem se. Vlastně i „poslední zvonění" byl skoro kriminální čin. Ale na druhou stranu tím získal na atraktivnosti. Jak bych mohl vzpomínat na studentská léta? Jak jinak než s nostalgickou slzou v oku. Vždyť to rozhodně bylo to nejlepší, co člověk v životě měl! Měli jsme rozhodně výrazně méně práv než povinností, bohužel, ale dneska nevím, zda to nebylo dobře. Jenom o právech to totiž být nemůže!

Michaela Hartigová, basketbalistka Hradce:
Na majálesu jsem všehovšudy byla tak jednou a nebylo to ani za studentských let. Moc na takové akce nejsem a hlavně se to většinou krylo s nějakými jinými povinnostmi, takže účast byla nemyslitelná. Každopádně je to fajn „studentská" tradice a možná by mi to obohatilo moje studentská léta, která byla i tak moc fajn. Tak moc, až jsem si je o pár let protáhla.

Jiří Vlček, exšéf okresního úřadu:
V době mých studentských let nebylo majálesům přáno. Komunistická vláda si tehdy nepřála, aby se lidé shromažďovali. Takže jsem si správných majálesových zábav a radostí neužil. Studentská léta bych si ale přesto rád zopakoval i s těmi majálesy, které už dnes v oblibě nemám. Dávám přednost pobytu v přírodě - tam je božský klid a na  místo nadměrného hluku tam krásně zpívají ptáci!