Nicméně ne všichni přistěhovalci přijeli do Nového světa s ušlechtilými cíli. Někteří z nich začali mistrně parazitovat na ostatních a dali tak vznik fenoménu gangů a zejména pak mafie. New York City se díky vlnám přistěhovalců stal jakýmsi kotlem, kde se smíchalo desítky kultur a národů. A to mu zůstalo dodnes. Pouze ta socha Svobody se stala pouhou atrakcí.

Cestovat do NYC je skoro jako cestovat do úplně jiné země. NYC žije tak nějak svým vlastním životem, který pulzuje mnohem rychleji než život v jiných velkých městech. Žluté taxíky  s indickými řidiči představují centrální nervovou soustavu a podzemní tunely newyorského metra jsou tepnami přemísťující miliony lidí po pulzujícím organismu metropole. Je pravda, že po spočinutí mezi do mraků se drápajících velkostaveb a zdánlivě nekonečných bulvárů mne vždy přepadne určitá úzkost. Přeci jenom jsem z obce, kde nejvyšší budovou je obecní úřad, a kde lidé mohou přes ulici rozebírat politickou situaci země. V NYC musí být člověk neustále v pohybu, jinak ho spolkne dav lidí a vyplivne v některé z bočních ulic. Aby člověk v NYC přežil, tak musí myslet jako „njujorčan".

Legenda praví, že místní opouští svoje město jen při přírodních katastrofách a epidemiích. New York totiž nabízí od každého něco a život zde plyne tak rychle, že lidi nemají čas brát na vědomí okolní svět. Dny se téměř počítají na okamžiky. Z nabídky pro běžného turistu stojí za pozornost bohatá historie organizovaného zločinu, zajímavá architektura, pestrá kuchyně pouličních párků v rohlíku, 5th Avenue či  procházka po Wall Street, kde sídlí „capo di tutti" současnosti. Já sám se do New Yorku rád vracím, ale ještě raději ho opouštím v jednom kuse a se všemi náležitostmi.

Filip Šorf, Choltice, t. č. Massachusetts, USA